pavlip

Tvořím, tedy jsem. Hraji si s barvami a materiály, míchám někdy i nesmíchatelné, aby mohlo vzniknout cosi. To cosi dostává procesem tvoření formu, tvar, svou vlastní energii... 

Na začátku loňského léta po odchodu z práce s dětmi jsem netušila, kudy dál. Vyčerpání. Jediné, co se začalo postupně vracet, byla touha tvořit. A z nitra se čím dál víc rozjasňovalo volání: "Chci tvořit krásno." K energetickým obrazům, které jsem před lety malovala i pár konkrétním lidem na tělo, mě to však už netáhlo. Objevila jsem ale pryskyřici a zkusila vylít orgonity dle Wilhelma Reicha a Nikoly Tesly. Orgon, jako energii, která je vdechnutím života. Už při první pyramidě vytáhnuté z formy jsem cítila energii nové bytosti, která právě vznikla. Bylo to jako mít v rukách živého tvora. Fascinuje mne, jakou energii nese který materiál. Rychlost hliníku, jas mosazi, hloubka tmavě modré barvy... Každý výrobek je jedinečný, nejsou dva stejné kusy. Tak jako v životech jsme každý originálem a zpíváme svou vlastní píseň duše. A hledáme, kdo a co zpívá s námi tu, která rezonuje, souzní, nebo nás podněcuje k vývoji.