PB29

Kdy se začal psát začátek mého příběhu? Na to mohou existovat dvě správné odpovědi, avšak obě dvě spolu úzce souvisí.

Tou první a stručnou je, že vše začalo v roce 2020, kdy jsem si pronajal malou garáž a postupně začal pořizovat všechny potřebné nástroje a tím začaly mé první pokusy se dřevem. 

Tou druhou a mnohem rozsálhlejší je, že práce se dřevem vždycky byla někde uvnitř mě, v mých genech, v mé krvi. Na konci devatenáctého století byla má rodina plná truhlářů, vlastnila několik truhlářských dílen ve kterých nejem samotní členové rodiny pracovali, ale zároveň jsme zaměstnávali šikovné lidi z okolí. Osud však chtěl jinak a díky chybným a nezodpovědným rozhodnutím mých předků naše rodina téměř o vše přišla a na své dědictví, svůj odkaz už nikdy nenavázala.

Aniž bych však cokoliv z toho věděl, tak jako malý jsem ke dřevu cítil zvláštní pouto. Něco co se těžko popisuje, pocit toho že je to něco co přece znám, co je pro mě přirozené. Jako malý jsem s kamarády vyráběli velice jednoduché dřevěné lodičky, ruční pilka, pár hřebíků a kladivo byli našimi nejlepšími přáteli při stavbě různých bunkrů, přístřešků, dřevěných skokánků a podobně. Ničemu z toho se nedá říkat truhlařina, ale ten pocit radosti, toho že dělám něco pro mě přirozeného tam byl pořád...

Bohužel jsem se tomu nevěnoval, nechal jsem si to pro sebe a zaměřil se na jiné obory, které se dřevem neměli vůbec nic společného. Na mnoho let ve mě vše utichlo, upozadil jsem v sobě i rodinnou minulost, odkaz jehož jsem byl jako nejmladší člen rodiny posledním nositelem. Kolem roku 2015 jsem však na serveru youtube objevil první videa od Jimmyho Diresty. Jeho videa mě inspirovala k tomu, abych podobných kanálů začal sledovat více. S každým dalším videem ve mě vášeň a chuť pro to začít něco tvořit rostla.

Ještě pár let ale trvalo, než si ve mě vše sedlo a já našel odvahu k tomu začít na internetu hledat vhodné prostory pro mou vlastní dílnu. Pro místo, kde bych se mohl v klidu a bez zraků okolí věnovat mému novému koníčku o kterém doposud nikdo nevěděl. Roku 2020 se na mě usmálo štěstí, během pár telefonátů a jedné krátké prohlídky jsem v ruce držel smlouvu na pronájem řadové garáže! Sice to nebyly přímo mnou vlastněné prostory, ale i tak... bylo to místo které ve kterém jsem si mohl zřídit svou dílnu. V hlavě jsem okamžitě viděl vizi toho, jak by takové prostory měly vypadat, kde která pila bude, kde budu skladovat materiál, kde se bude prousit, kde se bude lakovat, kde se bude vrtat, kde bude odsávání prachu...

Jak to tak bývá tak vize a sny nejdou ruku v ruce s realitou a ani k dnešnímu dni, jsem se ke splnění té vize nedopracoval. Velice rychle mi totiž došlo, že s něčím takovým nemám vlastně žádné zkušenosti. To co jsem vytvářel s kamarády před 20 lety nemělo s tím co bych chtěl tvořit nyní nic společného a já vlastně nevěděl kde začít. To co se na videu tváří tak jednoduše a prostě, tak v realitě tak jednoduché není.Vše vyžaduje čas, kterého se mi bohužel nedostávalo. Bylo to pořád jenom hobby kterému jsem se mohl věnovat ve svých volných chvílích, avšak těch moc nebylo. Křivka učení proto nebyla příliš strmá, naopak byla velice pozvolná.

To mě však nezastavilo v tom, posunout se o něco dál, troufnout si svou "tvorbu" někomu předat jako dárek. Napřed dárková krabička pro přítelkyni a o několik měsíců později dárkový box na piva pro tátu. Obojí doplněné o osobní motivy které jsou jim blízké. Oba dva dárky se setkali nejen s nadšením, ale i pochvalou za dobře odvedenou práci. V tu chvíli mi došlo, že z hobby které jenom stojí spoustu peněz, by mohlo být i hobby které by si na sebe samotné mohlo i vydělat.

To se však psal rok 2022. Během dalších 3 let se v mém životě událo velké množství změn, které si žádali všechen můj čas a já své koníčky musel na nějakou dobu upozadit. Avšak od začátku roku 2025 jsem se mohl poustupně začít vracet, byť nikoliv v takové frekvenci, ve které bych chtěl a já sám potřeboval. Dalších pár měsíců mi pak trvalo sebrat odvahu, udělat ten první krok... Krok kdy něco vytvořím a nabídnu to světu. Krok, kdy to co vytvořím nezůstane pouze u mě v šuplíku nebo na poličce, ale může se to stát součástí každodenního života kohokoliv jiného. 

A tím jsme se dostali právě až sem. Do momentu, který jsem plánoval už v minulosti a nikdy jsem se k tomu nedostal. Do chvíle, která pro všechny ostatní může být naprosto bezvýznamná, ale pro mě osobně je zlomová. O krok, který může být začátkem znovunavázání na historický rodinný odkaz... 

Pokud jste to dočetli až sem, tak děkuji. Děkuji za čas a pozornost kterou jste věnovali mému vyprávění, mému příběhu. Budu nesmírně vděčný za jakoukoliv interakci, za lajk, follow, nebo sdílení na sociálních sítích, za realizované objednávky, za zmínění se před přáteli, známými, rodinou, ale i za obyčejnou zprávou. Všechno z toho mi totiž vyjadřuje podporu ať už finanční, tak i tu mentální :) 

Ještě jednou děkuji za návštěvu mého profilu :) 

Petr Baláž 
PB29