Pelešnictví

Ahoj, jmenuji se Eva a společně s přítelem jsme opatrovatelé třech koček. První kočka, no on je to vlastně kocour, si nás adoptoval tak, že se jednou objevil u našich dveří a už u nás zůstal. Pojmenovali jsme ho Kandelábr, sice nechápu, jak mého přítele toto jméno naprosto nesouvisející s kocourem napadlo, ale tak nějak se ujalo a už ho neoslovíme jinak než Kandy.

Druhá kočička byla "plánovaná", přítelovi se líbily baculaté tvářičky britské modré kočky, a tak se naše rodina rozrostla o další kočičí přírustek, který dostal jméno Mia.

Jednou si to tak přítel jel z práce po cestě a vedle na chodníku uviděl podvyživené chlupaté koťátko, které kdyby se ostříhalo, nebylo by větší než potkan. Přinesl ho domů s tím, že ho nakrmíme a darujeme, nebo že se ozve majitel (zjistili jsme totiž, že je to kotě mainské mývalí kočky). Jak to tak bývá nikdo se neozval a koťátko přirostlo k srdci. Naše kočičí rodinka se opět rozrostla, tentokrát o slečnu Karu.

Já s nadsázkou říkám: " Doufám, že děti si naplánujeme důkladněji." :-)

Tím, že s nimi trávím každý den, jsem mohla vypozorovat, jaká vyhledávají místa ke spaní a abychom neměli gauč  nebo sedáky na židlích plné chlupů, začaly vznikat kočičí pelíšky.