Petr Kohout

Proč jsem řezbář a sochař

 V ulici, kde bydlel můj dědeček, vykáceli lipovou alej. Dědovi to bylo líto a nanosil si do svého městského bytu tolik dřeva, že pak mohl řezbařit až do své smrti. Vyřezával zavíracím nožíkem různá stylizovaná zvířátka, indiánské totemy a tak.

 Tento zelený zavírací nožík jsem pak od něho dostal, když jsme se viděli naposledy. Měl používáním tak vyklechtané zavírání, že byl jako živý a skoro nešel používat. Řezal jsem si s ním ve škole pod lavicí z pastelek figurky, což byl nejspíše i důvod proč jej už nemám … Později už jsem ve škole vyřezávat směl – to když jsem se učil houslařem v Lubech u Chebu.

 K řezbářství jsem se vrátil až v 21 letech, poté co jsem si uvědomil, že zaměstnanecký poměr nevyhovuje mé svobodné duši. Začal jsem tehdy vyřezávat figurky svatých i nesvatých a prodával je příležitostně na jarmarcích. Dlouho jsem tvořil pouze s noži, dláty, sekerou a pilkou, postupně jsem se naučil používat i motorovou pilu a flexu, díky nim mohou být díla podstatně větší a z různých druhů dřev.

 Dnes se nejraději věnuji větším objektům. V zimě sedím u kamen a vyřezávám dlátky menší věci. Snažím se, aby moje tvorba harmonizovala své okolí a působila blahodárně na duše v její blízkosti.