ProchyJanys

  Jmenuji se Jana, bydlím na jihu naší krásné země v malé vesničce, kde dávají lišky dobrou noc.     Nežiji zde celý život, ale narodila jsem se tu a prožila i své dětství, poté mě můj život zavál na téměř třicet let hodně daleko.    Ale život přináší změny a tak se jednou vítr otočil a já se vrátila tam, kam mě mé srdce táhlo. Musím poděkovat babičce a dědovi,  protože se o to zasloužili. Zdědila jsem jejich domek a měla se tak po rozvodu kam vrátit...    Od dětství mě lákalo stále něco vyrábět. Jako osmiletá žába jsem vyrazila s košíčkem na jílovou hlínu a plácala z ní figurky. Průšvih ale byl, že se pak musely usušit,kde jinde než v troubě. To moje mamka nijak neocenila.:-)    Snad všude po celém domě byly schované pastelky a papír :-) dokonce i v koutě, kde jsem občas musela klečet za trest. Doma mi říkali vetešnice, kde se co dalo najít a líbilo se mi to, to také zkončilo u nás doma, třeba i rozbitý hrníček, který jsem se pak snažila slepit.    V pubertě mě lákala, jako každou holku, paráda. Nebylo peněz nazbyt a tak nezbylo nic jiného, než si poradit, jak mi to bylo vlastní. Naučila jsem se plést, vyšívat, háčkovat, drhat, tkát různé pásky a dokonce i šít. Už si ani nepamatuji vše, co jsem od dětství zkusila vyrábět.    I když uplynulo od té doby mnoho let, stále je spousta věcí, co bych chtěla zkusit. Mám takovou neposednou povahu a u ničeho nevydržím dlouho, jak se to naučím, už je tu něco dalšího, co mě láká si zkusit vyrobit.