richaro

Otevřeli jste dveře malého krámku. Nad vašimi hlavami zazvonil, jako ve starém filmu, zvoneček své "Dobrý den". Cinkot má za úkol přivolat obsluhu, tedy přesněji - upozornit mě, provozovatele nevelké prodejní galerky, na nové zákazníky. Opouštím temnou komoru, za okamžik jsem u vás.
"Vítejte ..."

OBCHOD FOTOGRAFIÍ s příběhem

Podáváme si ruce: "Jmenuji se Richard, jsem autorem fotografií, které vidíte všude kolem. Omlouvám se ... fotografie tu visí, některé leží, ledabyle jedna přes druhou. Nejsou seřazené tématicky, ani abecedně podle názvů. Jsou tu zkrátka tak, jak vznikaly. Tady vpravo, a tam v rohu, jsou fotografie z rán. Vzadu a vedle okna - z jarních večerů. Před pultem stojí obrázky, které jsem pořizoval, když jsem byl zamilovaný, vedle pultu, když jsem byl unavený, mnohdy společensky."

Paní krámská přináší kávu. Chvilku debatujeme nad uměním. Zodpovídám všechny vaše otázky, klidně se ptejte. Na otázku, proč jsou mé fotoobrazy tak levné, odpovídám: "Cikánka mi předpověděla, že ta díla získají na hodnotě až po mé smrti. Kupujte, neváhejte, své ceny zcela jistě dosáhnou. Jen na to prosím nespěchejte ..."

Nakonec si odnášíte dvě fotografie zasklené, jednu v roli - za čerstva. Vše řádně zabalené v papíru ... vánočním. Však už jsou za dveřmi.

Zdravíme se, dámám políbím ruku, zdvořilým náznakem ...