Sama doma

Vítejte ve virtuálním obchůdku mé experimentální dílny! 

Občas to na mě přijde a musím něco vyrobit. Vidím nějaký pěkný kus dřeva, střep nebo si hraju s hlínou - mám ráda její vůni i vjem, který zanechává na prstech - někdy mi vyjde soška, někdy opět hrouda podobná té na začátku. To mi zůstalo ještě ze základní školy, kde jsme měli ve sklepení keramickou pec. Paní učitelka mě z něj nikdy nevyhnala ani v době, kdy už jsem žákyní školy nebyla. Jestli pak tam ještě učí...

Dřevo, hlínu a kůži mám nejraději, ale myslím, že z každého materiálu se dá vytvořit něco smysluplného, co dokonale padne svému majiteli či účelu.

Chtěla bych se naučit vytvářet umění z odpadu, vtisknout krásu a ducha do něčeho, co bylo původně bezduché a ošklivé nebo to už ztratilo své původní místo. Najít zajímavý kontext a smysluplně kombinovat. Jednou nám pan profesor na přednášce z toxikologie jen tak mimochodem vyprávěl o jakési sestře Emanuele, která učí v Káhiře nechudší z chudých využívat skládku odpadu jako zdroj materiálu - málo co mě ve škole zaujalo tolik, jako tato odbočka stárnoucího vyučujícího. Profesor starořečtiny na gymnáziu nám zase říkal: „To, co se zdá být zcela zbytečné obvykle přináší nejvíce."

Mám v sobě také značnou dávku ženské marnivosti, lásku k "cetkám" a nejrůznějším "zbytečným" doplňkům.

Jsem teprve na začátku, ale mé experimenty mě učí. Třeba v některém z nich najdete zalíbení...

Š.