šepot

Nebe pro prince z marcipánu

Stál v kredenci mezi námořníkem z Bulharska

a malovaným hrníčkem

pod smutnou fasádou cudně skryty

červené trenýrky s bílými puntíky

marcipánový kominík s uraženým uchem

vzpomínal na svůj slavný den

poslední v roce

za okny jásot  ohňostroje

starý jen smekl

nový se nadechl

a kominík pyšně vypínal hruď uprostřed dortu

stará paní na něj občas mrkla

oba se tajně chechtali těm spoďárům

pod svátečníma kalhotama s puky

spodky naděje

tak jim říkala

pak všechno utichlo

dny se trousily

některé krok sum krok

jiné si šlapaly na paty

v sekretáři však ticho nuda

padal prach

kominík se naparoval

- jsem princ Černá Květina

tvrdil

námořník si klepal na čelo

a ze smíchu se mu třáslo velké břicho

hrníček se uculoval

talíře s růžičkama se smály upejpavě

cukřenka byla vážná

inu dáma

pravý porcelán

jen malá pastýřka mu věřila

pastýřky však bývají naivní

a zamilovávají se do princů

tak to vždycky bylo a pořád je

až jednoho rána paní nevstala

v noci odešla

ani se nerozloučila

jen něco zašumělo

možná to byl vítr možná křídla

kdo ví

přišli příbuzní

sebrali talíře i cukřenku

kominík skončil v odpadcích

a pastýřce žalem puklo srdce

putovala za ním

neplačte

možná existuje nebe pro figurky z marcipánu

panenky z porcelánu

a sádrové námořníky

určitě ano

cukrové nebe