Sheredky

Sheredky vznikaly dlouho a vlastně krátce. První Sheredka vznikla jako kresba jménem Caz. A jak to, že vypadá tak jak vypadá? No asi tak, že jsem sama v Londýně na koleji v příšerném Peckhamu do noci kreslila a stýskalo se mi po rodině. Při kreslení Caz (jak jsem ji tehdy říkala) jsem vzpomínala na to, jak táta o mě vždy vyprávěl jako o tříleté holčičce, co měla dva zuby a tři chlupy a vztekala se, že chce limonádu. Nemůžu si pomoct, ale zní to jako taková šeredka. 

 Z kresby pak byl grafický panáček, pak akrylový obraz na malém plátně a pak tetování. No a pak dlouho nic. Ale touha něco s Caz vytvořit tam byla pořád. Až jednoho večera vznikla první šitá Sheredka. Tehdy ještě pod pracovním názvem Potvůrka. Už ani nevím, jak ten název vlastně vznikl. Bylo to asi měsíc před porodem mého prvního (né, že by jich teda bylo víc) dítěte a já, pod vlivem všemožných mateřských hormonů, tvořila všechno možné. Tentokrát jsem háčkovala houbičku na mytí nádobí (ano čtete správně, ty hormony dělaj s člověkem divy). Když byla hotová houbička na nádobí i na sprchování, tak jsem si řekla, že bych mohla konečně ušít i tu panenku. A u jedné nezůstalo. Za týden jich bylo dalších dvaadvacet. Kuchyňský stůl, i podlaha a židle a často i sedačka a část linky, byly zahaleny haldamy látek, nití, nákresů a součástek k šicímu stroji. Panenky mě pomáhaly při těžších období; ať už to byl strach z porodu a strach jestli se narodí dcera zdravá (mám dlouho cukrovku prvního typu a tak moje těhotenství bylo rizikové) nebo... řekněme "jiný" strach. 

Jenže porod se blížil a mě bylo jasné, že po porodu to s časem na šití tak valné nebude. Na nějakou dobu jsem musela panenky odložit. Porodila jsem zdravou a šikovnou dceru, rozešla se s přítelem, přestěhovala se k rodičům a  chystala se na další stěhování; tentokrát na bydlení sama s dcerou. Nic z toho (kromě toho porodu teda) jsem neměla v plánu a nepřála si to. Kdo by si taky chtěl komplikovat život? Ale jak se říká "Vše zlé je pro něco dobré" tak i tentokrát jsem brzy zjistila, že je to tak. To období nebylo jednoduché. Bála jsem se; bála jsem se hodně. Nevěděla jsem, co bude se mnou a s dcerou. Bála jsem se, jestli dělám správné rozhodnutí. Jednu dobu jsem se bála jestli uplně každé mé rozhodnutí je správné. Bála jsem se vážně skoro všeho. Hubla jsem. Vlasy mi padaly po chumáčích. A tehdy jsem vytáhla jednu Sheredku, co jsem věnovala dceři. A vzpoměla si na ty pocity, které jsem měla když jsem ji šila. Taky jsem vzpomínala na to, jaká jsem byla a zapoměla na to. Začla jsem znovu šít. Dá se říct, že jsem začla i znova žít. Ty panenky mě zase držely nad vodou. Cítila jsem se líp, odvážněji, jen jsem je držela v rukou. Jsou zkrátka šité z naděje v lepší dny, z naděje ve vlastní sílu, odhodlání, pozitivního myšlení a hlavně odvahy. 

Vše, co se má stát, se stane. Věřím, že každý člověk, co se nám připlete do cesty; každá knížka, která se nám dostane do ruky; každá dobrá i nepříjemná situace co nám stane; to vše nás posouvá dál, aby nám pomohla překonat další situace, která na nás teprve čekají. 

Věřím, že Sheredky dají odvahu a naději i Vám. Nenechte nikoho, aby Vás měnil, nenechte sebe se měnit pro nikoho a nic. Jste přesně takoví jací máte být;s tím dobrým i špatným. Doufám, že až budete držet tu svou Sheredku, tak Vám přesně tohle bude připomínat.

"Ve své praxi se setkávám s lidmi, kteří hledají sami sebe, hledají svoje ztracené já a smysl života. Až v uzavřeném a bezpečném prostoru si dovolí pomalu otevírat potlačené myšlenky v sobě –zaznívají věty jako bojím se, závidím, nenávidím, zlobím se, nechce se mi, nemám rád.  Všichni občas prožíváme vnitřní nepokoje, ale jako bychom se báli to dát najevo, aby nás lidé nepřestali mít rádi a my nezůstali opuštěni. A tak  se snažíme to „šeredné“ v nás, ať už je to cokoli,  v sobě skrývat a potlačovat. A to dokonce i v případě, že to vlastně ani šeredné není, že se nám prostě jen něco nelíbí nebo chceme žít jinak než od nás ostatní očekávají. 

​Sheredka je pro mě symbolem odvahy, dát najevo to šeredné z nás. Nebát se být sám s sebou, protože abychom mohli stát nohama pevně na zemi nemůžeme ukazovat jen jednu „nohu“, tu pozitivní a milejší, musíme odhalit a stoupnout si i na tu méně hezkou. Vyrovnaný člověk je jen ten, který si je vědom svých předností, ale i slabostí. K vyrovnanému životu je potřeba přijmout celou svou osobnost, tedy i negativní stránky.

Sheredka je krásným symbolem odvahy vystavit světu i své slabosti, sdělovat i to šeredné, uvědomit si, že i když uděláme šerednou chybu nebo se cítíme šerední, stále se můžeme mít rádi. 

​Panenka vám může posloužit jako totem na cestě, kde potřebujete odvahu. Můžete ji uložit do postele nebo si ji vystavit a pokaždé se ráno vzbudit s myšlenkou, že můžete být sami sebou a že i to šeredné v nás je kus nás, který nám slouží k tomu, abychom se cítili úplní.

Až se budete chystat na cestu, ze které máte strach nebo se budete bát něco udělat, vezměte si s sebou panenku Sheredku do kapsy a představte si, že jí odevzdáváte všechny vaše nepříjemné pocity a zároveň vám dodává odvahu. Sheredka je šitá jako originál. Připomíná vám, že nikdo není stejný jako vy a cítit se jako originál budete ve chvíli, kdy se stanete osobností, kdy přijmete svou pozitivní i negativní stránku sebe sama a budete úplní."

Tereza Zahrádková

Poradna THERAPIA

Napište mi, prosím, vnitřní zprávu, pokud byste chtěli ušít Sheredku podle svých přání. Budu se snažit vyhovět co nejdříve a jak nejlépe to půjde.