Tato série obrazů tvořená kombinovanou technikou je inspirovaná pocitem „mono no aware“ (物の哀れ) [japonský pojem, vyjadřující melancholické vědomí současně krásy a pomíjivosti všeho].
Série vyjadřuje pocit intimity prostřednictvím scén s anonymními postavami, ve kterých se můžeme poznat nebo do kterých se můžeme zasnít. Název každého obrazu je název písně, která odráží jeho náladu. S jemnou září a mlhavými detaily zachycují křehkou krásu malých okamžiků, které dělají náš každodenní život o něco sladší.
Je tichou oslavou každodennosti, je inspirovaná i mým vlastním prožitkem raného rodičovství. Zobrazuje křehkost a krásu těch nejběžnějších okamžiků, které se zdají být nenápadné, a přesto v sobě nesou hluboké emoce.
Je to pohled do světa, kde se mísí únava, dojetí a bezpodmínečná láska. Období, kdy čas plyne jinak – pomalu, ale zároveň příliš rychle. Série zachycuje intimní chvíle, které často mizí dřív, než si je stihneme plně uvědomit, a právě proto si zaslouží být uchovány.