Domů Profil prodejce slezanka
  • Prodejce od r. 2022
  • Frýdek-Místek, ČR
Hodnocení: nehodnocen
Aktivita: -
Registrace: 20.12.2022
Město: Frýdek-Místek
Stát: ČR

slezanka

/ Prodávající
Novinky
1090264
17.1.2024 Ahoj! Všechny Vás tady zdravím a už se těším, co všechno tady spolu vymyslíme. Věci skladem nabízím k prodeji, produkty na objednávku mi můžete psát do zpráv nebo na můj IG @slezan_ka :)

Mějte se krásně!

Vidím to jako včera - byl předvečer Mikuláše, měla jsem 8 a půl roku a cítila jsem se pěkně mizerně. Další den jsem měla jít s mamkou na svůj první dospělácký koncert - na Zagorku (skoro jsem nevěděla, kdo to vůbec je, ale byl to koncert, žádná Kouzelná školka, pro třeťáka zážitek) - no a místo toho jsem jela na operační sál se slepákem. Týden na JIPce, víc než týden na pokoji, domů mě pustili jen proto, že byl Štědrý den a rekonvalescence, která asi běžně netrvá moc dlouho, se protáhla ne na týdny, ale na měsíce.

Mamka si nemohla dovolit zůstat se mnou doma, a tak jsem celou tu zimu roku 2005 strávila doma s babi a s dědou. Asi jsem musela být dost protivná, tak babi jednoho dne vytáhla jehly a jehlice a háček a s urputností jí vlastní se rozhodla, že mě naučí ručním pracím. Koukala jsem na ni docela vyjeveně; tak jasně, že jsem si s jehlicemi jako malá hrála, ale to jsem je bez ladu a skladu píchala do klubíček a předstírala, že pletu - a vůbec, bylo to už dávno, a k čemu asi tak osmileté holce všechny tyhle blbiny budou, není lepší trhat z katalogu Avonu voňavé stránky a půjčovat si mamčiny lodičky?! Ale babi byla neúprosná, malovala mi předlohy, ukazovala řetízková oka, dala mi všechny možné zbytky vlny, až se mi to nakonec zalíbilo a v červnu jsem jela přes celou republiku do lázní s pečlivě sbalenou taškou plnou vyšívání.

Když jsem pak začala jezdit k tetě na víkendy, strávily jsme spolu hodiny vyšíváním a šitím a sledováním Poirota a po čase jsem zjistila, že už prostě nemůžu jen tak něco sledovat a mít ruce v klíně, takže jsem si stále vymýšlela nové a nové projekty, více či méně úspěšné, na střídačku pletla, háčkovala a vyšívala, až přišel rok 2015, já šťastně odmaturovala a dostala od tety dárek - šicí stroj, po kterém jsem už nějaký ten pátek toužila. Shodou okolností nás ve stejný den nečekaně opustil můj děda, taková naše domácí tichá síla, a zatímco všichni kolem zařizovali pohřeb, já si koupila knížku o šití a krok za krokem, steh po stehu (a nespočet času stráveného páráním) jsem se s Marsaili (ano, můj šicí stroj má své jméno) sžila natolik, že mi brzo nedělalo problém ušít sukni nebo šaty. Děda byl stavební projektant a zanechal po sobě kromě pracovny i staré dřevěné kreslící prkno (opravdový kolos s železnými závažími, posuvným pravoúhlým pravítkem a starou špatně svítící lampou) - a já si ho tak trochu osvojila.

Pracovala jsem tehdy na zámku a našla si díky tomu cestu k mé obrovské lásce - dobovým kostýmům. A tak jsem šila a pletla a háčkovala a vyšívala a když jsem začala být spokojená s tím, že jsem sama, že mám super práci (průvodce, který si sám píše texty - sen!) a fajn školu, přišel muž a s ním nečekaně jedno a než jsem se nadála, tak i druhé miminko, a protože se s takhle malými dětmi šije opravdu špatně, vrátila jsem se naplno k jehlicím a k háčku...true story.

~

Proč slezan~ka?

 

Patřím sem, do Slezska, téhle celkem zapomenuté části ČR, a jsem na to vlastně i tak trochu hrdá. Navíc je to taková malá pocta mé babičce, která u nás ve městě od svých patnácti let pracovala v textilním podniku s poetickým názvem Slezan. Do závodky Slezanu jsme chodili pro obědy, do podnikového obchodu zase pro látky. Díky tomu jsou textilky i jakýmsi mým profesním tématem, věnovala jsem se jim na VŠ a taky o nich sem tam jako průvodce povídám turistům.

 

A kdo jsem dnes?

 

Hlavně máma. Bydlím pořád ve Slezsku, na místě, kde doslova dávají lišky dobrou noc. Mám ráda soulad, zemité tóny barev, jednoduchost a nadčasové kousky, z dějin módy pak baroko/rokoko a dost blízký je mi pin up. A co nemusím? Strašné potisky na tričkách, Cocomelon a čerstvou cibuli. :)

Taky si pokládáte tuto zásadní otázku, když se před koupí díváte na jakýkoliv pratelný produkt? Pojďme se tedy společně podívat na to, jak správně prát moje vlněné (či bavlněné) výrobky. 

Nejlepší způsob praní je možná lehce náročnější, ale zato bezpečnější a pro vlněný produkt rozhodně šetrnější - p r a n í  v  r u c e. Přestože Vám níže představím možnosti praní jednotlivých typů příze, stejně Vám nakonec doporučím jakýkoliv vlněný výrobek prát ručně.

~

vlna & jakákoliv vlněná směsová příze

1. Napustíme si do umyvadla či lavoru vodu o teplotě do 30°C. Někdo z Vás ji může poznat podle doteku, nicméně lidem jako jsem já doporučuji při prvních mytích zkusit tu vodu prostě změřit teploměrem a tak zjistit, zdali není pro praní příliš horká (používala jsem běžný kuchyňský teploměr). Máte hotovo? Super, můžeme vesele pokračovat.

2. Do umyvadla nalejeme trochu šetrného pracího prostředku určeného pro vlněné výrobky. Zní to složitě a draze a těžce k sehnání, ale ve většině drogeriích takový gel určitě najdete (já používám ten z DMka). U vlny platí, že více je méně, takže to nemusíte nijak přehánět.

3. A teď se připravme na velký krok - do takto nachystaného umyvadla/lavoru můžete vložit předmět k vyprání. J e m n ě ho namočte a promněte místa, která jsou více zašpiněná (např. u nás na svetřících nejčastěji končí poslintané sušenky nebo ovoce). Nemusíte moc dřít (při přílišném drhnutí se vlna ošoupe), většina špíny se vymyje vcelku lehce. Zároveň se prosím nelekejte, když vlna pustí barvu - neznamená to, že po pár vypráních vybledne a bude po parádě. Příze bývá povětšinou obarvená a jak už to tak bývá u barvených materiálů - pouští barvu do vody (vždyť to znáte...červené tričko mezi světlým prádlem...a všechno je rázem růžové).

4. To nejhorší a nejšpinavější je pryč? Vyjměte produkt z vody. Vlna do sebe umí nasáknout vodu opravdu ukázkově, takže se nelekejte, že z umyvadla vyndáváte tak desetinásobně těžší věc, než jakou jste vložili dovnitř. Teď přichází čas vodu vyměnit - napusťte do umyvadla/lavoru znovu čistou vodu o stejné teplotě jako předtím a vlněný předmět v ní opět ponořte. Tohle zopakujte tak ještě alespoň jednou, aby se z produktu dostalo co nejvíce pracího prostředku.

5. Když máte hotovo, přichází na řadu takový zrádný krok - ždímání. Jak byste vyždímali tričko? Smotali ho do ruličky a pořádně vší silou vyždímali, že ano? Tak přesně takhle to u vlny udělat nesmíte - vodu byste sice hezky vymačkali, ale vlněná vlákna by se poničila a z produktu, který jste kupovali, by Vám moc nezbylo. Jak tedy vlnu vyždímat? Musíte být v prvé řadě velmi jemní a něžní. Vodu z produktu lehce vymačkávejte, dokud Vám nepřijde, že je většina vody pryč.

6. Nyní přicházejí na řadu staré ručníky. Do jednoho z nich na okamžik produkt zabalte - voda, kterou jste tak úplně nevymačkali, protože jste byli k produktu nesmírně hodní, se vsákne do ručníku a Vaše vlněná láska je konečně připravena k závěrečnému kroku.

sušení

7. Druhý starý ručník (P r o č starý ručník? Když vlna barví vodu, může zabarvit i ručník - největší šance tohoto je právě u prvního praní.) si rozložte někam na rovný povrch (já suším nejčastěji na židlích nebo na věšáku na prádlo). Svetry a čepice a podobné pleteniny se nevěší - gravitace je mocná čarodějka a během sušení by se Vám pověšené krásně vytahaly. Všechny vyprané produkty nyní můžete rozložit na ručník - pěkně rovně a tak, jak chcete, aby nakonec byly vytvarovány (voda vlnu natáhne a vlna je tak na chvíli tvárná). U propínacích svetříků doporučuji srovnat knoflíkové dírky s knoflíky, aby po usušení hezky seděly, jinak mrkněte hlavně na výstřih a lemy, aby nebyly moc roztahané.

8. A co zbývá? Čekat, čekat a čekat. Žádný fén, žádné topení. Sem tam můžete vyměnit ručník pod pleteninou, čímž sušení trochu urychlíte. Jak dlouho se čeká? Nebojte, není to žádná hrůza. Při běžné pokojové teplotě uschnou menší předměty během jednoho dne, ty větší jsou suché tak do dvou, maximálně tří dnů.

intervaly praní?!

Tak, a první praní je za Vámi - byla to fuška? Při každém dalším to bude rychlejší a rychlejší, nebojte. A pak taky nemějte strach, že ty svetříky a hučky musíte prát pořád, po každém nošení. Žádné takové...vlna je díky obsahu lanolinu samočisticí, nezadržuje pachy, skvěle odvádí vlhkost a díky své struktuře nepropustí roztoče. Pokud tedy opravdu není výrobek echt znečištěný, stačí ho po nošení vyvětrat na čerstvém vzduchu (vážně! Není to výmysl) a je zase jako nový.

~

merino s úpravou superwash

Tyhle příze z merino oveček mají jednu výhodu - byly speciálně upraveny k tomu, aby je bylo možné prát v pračce až na teplotu 40°C. Samozřejmě na jemný program a s použitím šetrného pracího prostředku na vlnu. 

Když výrobce zaručuje, že lze výrobek prát v pračce a ne v ruce, proč tedy i přesto prát raději v ruce? Protože pračka si pere víceméně ~po svém~, neodhadnete množství vody ani to, jak si buben pohrává s produktem...takže za mě praní v ruce vždy vítězí nad pračkou. Pokud ovšem nemáte jinou možnost nebo Vám jednoduše praní v ruce nedělá dobře - a já to moc dobře chápu, protože mám doma atopika - tak je pračka taky možnost. Musíte jen počítat s tím, že Vám z ní nemusí vyjít stejný produkt, jaký jste dovnitř vložili.

Jinak pro sušení se nic nemění, pořád pereme vlněný výrobek, a ten se holt věšet jako běžné prádlo nemůže. Takže postup u sušení je stejný jako o pár řádků výše.

~

Kdybyste měli k praní vlněných výrobků jakýkoliv dotaz a cokoliv zde napsané Vám nebylo srozumitelné, určitě se mi ozvěte, ráda Vám pomůžu. :)

Způsob dopravy
Zásilkovna
Komentáře
Pro přístup k této funkci se prosím přihlaste nebo se nejprve zaregistrujte.
Blog
Žádný záznam v blogu.
Fler Boxy
Žádný veřejný FlerBox.
Fler kluby
Uživatel nevlastní žádný Fler klub.
Top nominace
Uživatel nevytvořil žádnou Top nominaci.
Fotogalerie
Žádná fotografie ve Fler fotogalerii.
Zboží

Další zboží od slezanka

Oblíbení uživatelé
Žádní oblíbení uživatelé.
Oznámit porušení pravidel tímto uživatelem.
Menu
--