donbon

Mým důvodem k účasti v soutěži je to, že bych se rád dostal do povědomí potenciálních zákazníků, dal jim vědět, že dělám kvalitní kožené věci. Mým cílem je moci se práci s kůží věnovat na 100 %, aniž bych měl výčitky, že zanedbávám své blízké. V současné době totiž chodím do zaměstnání a výrobu z kůže mám jako vedlejší činnost. O víkendech se konají různé jarmarky, kterých se zúčastňuji moc rád kvůli té atmosféře tam, ostatním šikovným prodejcům a povídáním s lidmi – a i když nic nekoupí, moc mě potěší i jen jejich chvála a přivonění ke kůži. Toho bych se vzdal nerad, ale nebudu lhát – někdy je to opravdu náročné, hlavně od podzimu do Vánoc, kdy máme zaplněný každý víkend. Kdo někdy začínal podnikat, dá mi jistě za pravdu, jak je složité vzdát se jistého příjmu a vsadit vše na jednu kartu.

Přál bych si mít vlastní malý obchůdek vonící kůží, kde budu nabízet své výrobky z opravdové kůže. Rád bych se zde setkával se zákazníky osobně, probral s nimi jejich individuální přání, nabídnul jim možnosti a nakonec přání splnil. Hned vedle bych si přál mít dílnu, aby se kdokoliv z příchozích mohl podívat, jak a kde věci tvořím – dílna a showroom. Rád bych tvořil ucelené kolekce, neustále inovoval a mohl uplatnit své nápady v rámci konceptu, který se skládá z jednoduchosti, nadčasovosti a síly samotné hrubosti kůže, která si na nic nehraje. Těší mě, když se zákaznící vracejí a chtějí další výrobky, nakupují dárky pro své blízké či si na mě vymýšlí všemožné záludnosti. Pokud má zákazník vlastní představu, snažím se udělat, co je v mých silách. Vždy je pro mě výzva se s takovým úkolem poprat co nejlepe a podle jejich představ. Mým snem je tedy živit sebe a rodinu něčím, co mě baví a naplňuje.

Jmenuji se Jan Brejcha, je mi 38 let, žiju v Litvínově a pod značkou Donbon tvořím kožené výrobky. S výrobou z kůže jsem začal asi před 5 lety, kdy jsem si řekl, že už mě nebaví kupovat si pásky, ze kterých po měsíci nošení leze uprostřed papír. Vztek kvůli dalšímu zničenému pásku za několik stovek způsobil, že netrvalo dlouho a objednal jsem první kůži, pár přezek a základní nástroje. Říkal jsem si, že přece nemůže být tak těžké vyrobit kožený pásek, který vydrží. Tak vznikl můj první vlastnoručně vyrobený pásek, který mimochodem stále nosím. Postupem času jsem si však musel přiznat, že to není tak jednoduché, za každým výrobkem je několik hodin práce – vše dělám ručně, mozoly od šití, obarvené prsty, když se protrhne rukavice při barvení, někdy i říznutí. Ale za ten pohled na hotový výrobek a poté na spokojený pohled zákazníka to všechno stojí. Okolí se na můj nový koníček nejprve usmívalo, ale když mě nadšení nepřešlo ani po několika měsících, začali věřit, že to myslím vážně. A tak rodina a přátelé postupně testovali mé další počiny a zároveň se stali chodící reklamou. Nyní kromě pásků dělám několik druhů kabelek, brašen, různá pouzdra, obaly nebo například obojky pro psy.