
Nyní si vlastně uvědomuji, že jsem neměl jinou volbu, než dělat keramiku. Děda keramik – ten donesl keramiku do Litomyšle, to se psal rok 1938, táta keramik – i přes nepřízeň doby od roku 1980 na volné noze. Já chtěl od keramiky utéct. Byla byla doma všude. Když jsem byl ale po revoluci postavený před volbu keramika nebo kantořina, vrátil jsem se do lůna rodinné tradice. Zvlášť když moje manželka je, jak jinak, keramička. Když jsem onemocněl roztroušenou sklerózou, ten čas tak letí – už to je 26 let, výrobu keramiky, podle tátových návrhů, sochaře Jiřího Dudychy, kterou vidíte, nese hlavně manželka Alena. Vlastně, podívejte se na dokument, který o mne natočila ČT2. Tam uvidíte manželku, tátu i mne. Konec konců, je to jenom 17minut.//www.ceskatelevize.cz/porady/10175805663-medicina-pro-21-stoleti/212563231050001/video/Ať se Vám Dudychova keramika líbí. Děkuji za Vaši návštěvu.