
Umělecký řezbář, malíř a karikaturista
Jmenuji se Pavel a společně s mou ženou Veronikou tvoříme svět, ve kterém se snoubí naše fantazie, ruce a srdce.
Zároveň se snažíme zvládnout tu pravou životní výzvu – vychováváme naše čtyři poklady, Vojtíka, Honzíka, Toníka a Elišku. Není tedy divu, že na skladě máme jen pár hotových kousků, které si můžete rovnou zakoupit. Pokud však máte jinou představu, s radostí Vám vyrobíme něco jedinečného na objednávku.
Čas je neúprosný – den má jen 24 hodin a my dohromady pouhé čtyři ruce... ale tvoření je pro nás vášeň, kterou jednoduše nemůžeme ignorovat. Možná ten pocit znáte i Vy – ta radost z toho, když z ničeho vytvoříte něco. Něco, co nese kus Vaší nálady, myšlenek, pocitů… Každý náš výrobek je originální, protože do něj vkládáme okamžik, který se už nikdy nebude opakovat.
Máte-li speciální přání – sošku na míru, jinou velikost, barvu nebo snad úplně nový nápad – neváhejte nám napsat. Rádi o Vaší představě společně popřemýšlíme.
Děkujeme, že jste se u nás zastavili a věnujete nám svou přízeň.
Pavel Dlabal
Můj kreativní svět: Dřevěné karikatury - Pavel Dlabal from Fler TV on Vimeo.

...když se na mě z ničeho nic z kusu dubového špalku usměje ten pravý motiv – takový, který tam prostě musí být. A já vím, že ho tam v tu chvíli musím dostat, ať se děje, co se děje. A když se to nakonec povede? To je pocit, který se snad ani nedá popsat... něco mezi radostí a lehkým úžasem, že to všechno do sebe krásně zapadlo.

Každé ráno, když otevřu dveře do naší dílny, která voní po dřevě a pilinách, je to, jako bych vstoupil do jiného světa. Dopiju poslední doušek kafe, nasadím sluchátka, nastartuju motorovku a všechno kolem zmizí. Ten zvuk, ta vůně, ten pocit – to je můj svět. Místo, kde mě nikdo a nic nesmí vyrušit. Práce mě pohltí tak, že najednou mrknu a venku už je tma. Ani si neuvědomím, že bych to měl dávno zabalit a jít domů. Pak mi to ale připomene jediná věc – představa, že mě žena zabije, protože zase nejsem s dětmi. Ale co naděláte, když Vás to prostě pohltí....

...a když někdo přijde, nebo mi zazvoní mobil a vytrhne mě z mého malého světa, úplně mě to rozhodí. Trvá mi pak pěknou chvíli, než se zase naladím zpátky na tu správnou vlnu. Ale jakmile se zpátky ponořím do svého „mikroklimatu“, je to zas parádní jízda. Horší je, když ten telefon zvoní pořád...

…a když na konci vidíte spokojeného zákazníka s úsměvem od ucha k uchu, je to ten moment, kdy vám dojde, proč to všechno děláte. Najednou si přejete, aby tahle chvíle trvala věčně.

A nejlepší na tom je, když se po čase objeví znovu – s novým nápadem, s další prosbou nebo jen tak na kus řeči. To je pak taková ta tichá, nenápadná pochvala, která zahřeje u srdce...

Ručně vyřezávané karikaturní židle – to je náš favorit, který si zkrátka umí sednout do každého prostoru.
Vyrábím je ve dvouch různých variantách.
1. židle celodubová (materiál DUB)
2, židle selská (opěradlo Lípa, konstrukce DUB)
...nebo je libo něco většího pro Více lidí ? Naše ručně vyřezávané lavice by mohly být přesně tím, co hledáte.
...zde je naše pracovní četa! Ještě nám ale schází jedna princezna, aby byla naše sestava kompletní. :) Budu muset přikoupit další pilu 8)

...tady můžete vidět můj velký Betlém, který jsem vytvořil pro obec Medlov na Moravě. Sochy jsou vysoké 150 cm a našly své místo – teď pozor – v otevřené garáži přímo na medlovském náměstí. Originální nápad, co říkáte? :) Doufám, že Betlém přinese trochu vánoční atmosféry všem, kdo se tam zastaví.

...jsou témata které se velmi často opakuji, medvědi ve všech možných podobách a taky vodníci, ideální společníci k vašemu rybníku.

...tohle je ale jiná. Opravdu velmi originální téma! Na fotkách můžete vidět sochy, které jsem vytvořil pro jednoho Australana, který žije tady v Česku. Jak už asi tušíte, hlavním motivem byla australská zvířata. Musím říct, že jsem si tohle zadání opravdu užil – vždyť kdo by odolal tvoření něčeho tak neobvyklého?

...zaúkol bylo vytvořit zvířata o kterých jsem do té doby vůbe neslyžel. No schválně, slyšeli jste někdy o něčem jako Wombat, Ptakopysk nebo Passum? Já teda ne. ...no teda vlastně o něčem jako Ptakopysk jsem slyšel, to jo, ale popravdě jsem vůbec neměl tušení, jak tenhle tvor vlastně vypadá.

Tady jsem zachycen při kreslení karikatur na jedné krásné svatbě. Vždycky se snažím přinést zábavu, smích a trochu toho kumštu kamkoliv, kde je potřeba.

Jednou se nám dokonce ozvali až ze zámku! Pro zámek v Náměšti na Hané jsme s radostí a láskou vytvořili tento Betlém. Tvořili s schutí a velkou péčí, jako by měl ožít, a upřímně – možnost přispět k vánoční atmosféře na tak krásném místě nás nadchla. Je to pro nás velká zkušenost a zároveň krásná vzpomínka.

...a tady jsou naše jedinečné, originální šachy. Řekl bych, že tohle je takový tajný sen každého řezbáře – hned po tom, co vyrobí svůj vlastní Betlém, samozřejmě. Mít vlastní šachy. Nechci se chlubit, ale naše kousky už doputovaly do New Yorku, Japonska, na Nový Zéland, Slovensko a pochopitelně i k nám domů. Teď úplně nevím, jestli na nich ti lidi skutečně hrají, nebo jestli jim jen zdobí poličku, ale upřímně? Mám takové tušení, že jsou spíš na koukání.
Základem úspěchu je pořádně ostrá pila, to vám potvrdí každý dřevorubec. Bez toho se do lesa ani nevydávejte! Jenže někdy ani ta nejlépe nabroušená pila nestačí. Třeba takový vyschlý kmen jasanu – to je zkouška trpělivosti i nervů. Řeknu vám, nic tvrdšího jsem v rukách neměl. Nakonec to ale dopadlo tak, jak to s těmihle „zázraky přírody“ často končí... v kamnech. A hřál teda parádně! ?

Shánění a zajišťování dřeva, to je kapitola sama o sobě. Bez pořádné techniky se neobejdete! Kamion to musí přivézt, složit – a tím to nekončí. Traktor pak naloží dřevo na vlečku a odtáhne ho na zahradu. A teď si představte, že pak už v průběhu roku není nikoho, kdo by pomohl. Co zbývá? Zvednout telefon a obvolat osm sousedů, abychom to společně odnosili… pěkně ručně, poctivě, vlastníma rukama. Řeknu vám, není to žádná legrace. Je to dřina!

Minilidi ?

Co jsou to MINILIDI?
Jsou to malé dřevěné postavičky, které vznikají z kousků "odpadového" dřeva – tedy z těch částí, které zůstaly po výrobě něčeho většího, třeba sochy, a byly původně určeny ke spálení. Ale mně je těch kousků dřeva vždycky líto. A tak jim místo cesty do ohně raději dám nový smysl – proměním je v Miničlovíčka.
Tahle moje "úchylka" se mě drží už od školních let. Vždycky mě bavilo vzít něco, co by ostatní už odepsali, a vdechnout tomu život. A co si budeme povídat, je to radost – ze zbytků a odřezků vytvořit něco, co má svůj charakter a příběh.
Jenže jak už to tak bývá, Miničlovíčků je teď celá armáda. A upřímně, uživit je všechny? To by mě asi stálo i poslední pilník. Tak jsme se spolu domluvili, že půjdou do světa hledat nový domov.
Takže pokud máte doma kousek místa a chuť nabídnout azyl jednomu z mých Minilidí, budu jenom rád! 8)
