Václav Řehák

Něco málo o mně

Umím česky a anglicky, trochu se domluvím v několika dalších jazycích.
Smát se, miluji smích.
Umím vařit, jezdit na kolečkových bruslích a kole, plavat, hrát kulečník a mariáš, kuželky i pétanque.
Dát někomu klidně do nosu, když si to zaslouží.
Zpívat ve sklípku u dobrého vína.

Mám rád

Svobodu, cestování, hory, moře.
Selský rozum a zdravý úsudek.
Kvalitní muziku - klasickou i Rock.
Historii, obrazy, divadlo, knihy, staré věci, čisté boty.
Vůni heřmánku, lipového květu, sena, pečeného selete, pořezaného dřeva, čerstvého pečiva ...
Dobré jídlo - vařil jsem v Sydney i Londýně, takže mohu porovnávat.
Víno - spíš suché, ladné a harmonické a určitě raději bílé než červené. Ale i dobré červené dokáže vykouzlit nezapomenutelné okamžiky, takže …
Pivo – správně vychlazené a dobrou single malt whisky.
Inteligentní humor.
 

K čemu mám odpor

K rapování  - čím víc sprostý je člověk, tím je lepší zpěvák?!
K podivné "etnické" hudbě, která se nám prý musí líbit.
K primitivním »celebritám« hřejícím se na výsluní toho nejhoršího bahna a špíny.
Osobně mám dojem, že jsme v kultuře, ale hlavně v kulturnosti, zařadili zpátečku.

Životní postoj 

Jsem člověk, který se nebál jít poznat život z té drsnější stránky, kde není všechno předem dané a nalinkované.
Svým nepřátelům, a má je každý, který za něco stojí, přeji dlouhý život, aby si mohli vychutnat moje úspěchy. Pokud neexistují lidé, kteří by vás nenáviděli a pomlouvali, tak děláte něco špatně!
Práce - skoro jako by to dnes bylo v Čechách, v Evropě, sprosté slovo. Množství dnešních lidí si představuje štěstí jako stomilionovou výhru v loterii, nebo manželství s miliardářem.
Jenže... Penězi si žádnou úctu nekoupíte. Peníze jsou zoufale málo na to, aby sloužily jako váš jediný cíl. Blb, i když zbohatne, zůstane vždy blbem. Jen bude blbem s penězi.

Zda jsem vlastenec?

Nevím, zda jsem vlastenec. Odešel jsem, protože jsem chtěl vystudovat něco, co u nás doma studovat nešlo.

Žil jsem v několika státech a dokázal jsem se prosadit. Ale než mě někam přijali, musel jsem mít vízum, doložit svůj čistý trestní rejstřík. Musel jsem se naučit dobře jazyk, znát zvyklosti, morálku, etiku a zákony. Za vlastní peníze si zaplatit školy v Sydney a Londýně.

Nikdo mi nic nepardonoval kvůli tomu, že jsem imigrant. Naopak, musel jsem prokázat, že jsem přínosem pro společnost. Musel jsem si sám nalézt práci, bydlení a platit daně. Musel jsem se začlenit. Musel jsem se integrovat. Musel jsem být lepší než „domorodci“ ze zemí kde jsem žil. Nemám tedy rád svoji vlast jen proto, že jsem nepoznal nic jiného, a neuspěl bych jinde.

Být hrdým Čechem neznamená naparovat se činy či dovedností jiných, ale být hrdý na své kořeny. Na historii, kulturu, zvyky, krajinu. Jsou místa v Čechách, kde znám každý kámen, a když ho někdo otočí, tak to poznám. Do této země jsem se narodil a vím, že ji je nutno s láskou opečovávat, a ne ji darovat neřádům. Vyjádřením svobodné vůle je cítit silnou sounáležitost s vlastí, a nebo necítit - někteří se stydí za svůj původ. Ale protože, já jsem hrdým Čechem, tak svoje životní zkušenosti mohu předat jiným.