"Cesta do světla se zdá být temnou,
cesta vpřed jakoby vedla zpátky,
nejkratší cesta se zdá být dlouhá,
opravdová síla se zdá být slabou,
čistá čistota se zdá být poskvrněnou,
opravdová trvalost se zdá být proměnlivou,
opravdová jasnost se zdá být nejasnou,
největší umění se zdá být neumělé,
největší láska se zdá být lhostejnou,
největší moudrost se zdá být dětinskou."
z TAO - TE - ŤING
Dobrý den, ráno, večer či noc... vítám Vás v kteroukoliv dobu, i roční...
Napsat něco o mně mi nikdy nepřipadalo lehké ne snad proto, že bych byla tak výjimečná, jako pro svou tendenci k nerozhodnosti. Spíše méně, což většinou končí u "skoro nic" nebo trochu více a pak skončím "kdovíkde". Takže asi tak nějak "akorát" a to je právě to nelehké...
Jsem žena. Už dávno ne holčička a ještě zdaleka ne babička. Tak asi někde v polovině cesty. V té první polovině se mi splnilo vše o co jsem stála. Vandrování světem, smysluplná práce, muž(i), děti, maringotka se zahrádkou...
Tu druhou bych ráda naplnila snahou o vyjádření toho, co plyne z mého vlastního nitra. Mého hlavního motivu, který tu se mnou vždy byl a pomalu se odvíjel a otevíral a z neviditelna stoupá do vnějšího světa. Motivem je ženskost, její něha, pevnost a proměnlivost. A prostředkem k vyjádření se pro mě stala látka s hlubokou symbolikou, prastará jako Země sama, hlína. V podobě ušlechtilé jako hlína keramická nebo porcelánová. A také další osobité materiály jako sklo, ocel, ovčí rouno, minerály a různé nalezené přírodniny, které ke mně nějak promluvily...
To je to, co zde najdete, co k Vám snad možná i promluví o střípcích jedné ženské duše.
A když už jsem u té ženskosti, mám v ní ještě jednu duši spřízněnou... máte-li chuť odít se do krásy a rozkvést, zastavte se prosím u KVETU
Děkuji Vám,
Vero Ky