Hledala jsem štěstí a našla sebe

Životní příběh dívky se záchvatovitým přejídáním neboli s anorexií se sklony k bulimii

Na konci roku 2012 jsem se rozhodla napsat knihu. Mé spisovatelské začátky však netrvaly celé ty dlouhé čtyři roky. Minul čas, kdy jsem celé měsíce nenapsala jediné slovo. Kniha rostla společně se mnou. Byla jsem to já, kvůli které jsem začala psát. Až později mě napadlo, že by mé psaní mohlo pomoci i jiným, kterým nejsou mé myšlenky zdaleka neznámé. Kdyby se ovšem právě něco takového nezdařilo, nejenom, že se o tom nedovím, ale také nebudu dál polemizovat nad tím, že kniha neměla příležitost dostat se do takových rukou. 

Psaní mé knihy mi pomohlo mimo to nabrat nový dech tím, že svou zoufalost ponechám papíru a minulým zkušenostem. 

Ráda bych řekla, že kniha je pouze jen mou životní vzpomínkou, ale není tomu tak, tedy ne zcela. Myšlenky na jídlo v podobě mého osobního utěšitele mě provázely mnoho let. Nepochybuji o tom, že v budoucích dnech už nebudu nikdy potřebovat utěšit znovu. Jen po těch letech terapií vím, jak mohu svou nešťastnou touhu ovládnout. Nicméně se s tím v návaznosti nových situací stále učím žít. A tak radostné dny s těmi normálními každodenními starostmi, jsou mou motivací a silou dělat svým osobním štěstím šťastné i mé blízké...

Vždy jsem si jen přála žít dobrý život.