Javorové letokruhy

,, Dědečeku , kde javor vyrostl?"              

,,Pod hájenkou u potoka, kde je lávka přes potůček."                                                                                     Usmívá se a zachvilinku na křesle usne.

Možná se mu právě zdá, že je ještě malý kluk a běhá po louce a pak se jde schladit do stínu javorů. 

Kmen javoru je každý rok silnější a silnější. Již se může za kmen schovat a pokukovat na lidi přecházející přes lavičku.

Listí šumí ,,Spadnou, nespadnou, dají si pusu, podají si ruce ?"

Javor si roste do krásy. Jen půdy nějak ubylo při loňské povodni. Semenáčky naštěstí zakořenily dál od potoka. Mají bílé čepice od sněhu. Javor se pod tíhou sněhu celý nakloní do strany, ale nespadl. Sněhu je čím dál víc. Sněžilo celou noc a ráno vysvitlo zase slunce.

Na jaře jde hajný po lese a vidí, že se javor celý naklonil.

,,Budeme kácet."

Pohladí jej a ví, že dobře sloužil. Tolik lidských dlaní se za těch 40 let javůrka při přechodu přes lávku dotklo. Dával jim jistotu a pocit bezpečí.

,, Budeš muset brachu jít do světa. Musím panímámě donésti aspoň kolečka. Ta tě pošle dál a třeba z tebe udělají hračky. Milé naušničky a bude také  pusa z lásky ".

Toto kolečko už svého majitele má.