Láska

Vzor svíčky- Duchovní srdce

Charakter- bezpodmínečná láska, milost Boží

Vlastnost energie svíčky- vlídnost, milosrdenství, odpuštění, pomoc v nouzi, láska Nebeská

Každý živý tvor disponuje svou jedinečnou energií. Tato energie obohacuje své okolí a dovoluje dalším a dalším tvorům prožít své bytí na určité úrovni. To co dáváme sami za sebe, ze své osobnosti a zkušenosti, je forma lásky nám vlastní. Účelem stvoření je dosáhnout takové formy Božské lásky, která by harmonicky ladila s celistvostí.

 Od tohoto jsme však ještě vzdáleni, a tak se učíme v naší známé oblasti prožívání. Učíme se i za cenu destruktivních činností, které jsou však v konečném výsledku pozitivní, protože dáváme sobě a druhým poznání jak věci nedělat a jak není dobré se chovat.

I takový druh chování můžeme nazvat láskou. Každá činnost vedoucí k poznání, je cestou k osvobození se od nemohoucnosti dávat lásku. Tedy se sebeprojevit, ať více či méně, ve světle Božských zákonů.

Největší Boží láskou a milostí pro nás je, že je nám dána možnost poznávat formy lásky nejenom jako příjemci, ale i jako výdejci. Díky tomuto nastavení jsme schopni se aktivně zapojit do stvoření dalších vesmírů a života. Díky tomu se mění naše úroveň bytí ve vyspělejší formu. Také jinak můžeme říci, že je nám umožněno být láskyplnější v Božském obraze.

Jsme nuceni putovat po různorodých oblastech vesmíru za účelem zvládnout schopnost daru lásky na úrovni vyspělých bytostí.                                                                              

Jsme nuceni sami sebou, svým vyzařováním ,které odpovídá daným oblastem prožívání, abychom poznali, jak nakládat se svou energií, se svým darem. A to sice v pomoci slabším tvorům v milosrdenství a pochopení ostatních různorodých tvorů, v odpuštění sobě za vlastní omezenost v daných činech a odpuštění druhým, kteří nám umožňují lépe poznat jednotu v lásce. Někdy i za cenu ztráty života, podvodů a pomyslné křivdy. To, co soudíme, je jen naše vlastní omezení. Omezení a slabosti jsou znakem nevyzrálosti. Avšak Boží milostí je schopnost využít těchto limitací ke změně charakteru k vývoji a tak sjednotit zdánlivě neslučitelné.

 Láskyplně protknout a přijmout světlo i stín své osobnosti v jeden celek.

Někteří lidé zaměňují své emoce s láskou. Láska je konstantní, stálá energie vytékající z našeho srdce v podobě nás samých. Emoce jsou nestálým ukazatelem. Barometrem, který nám ukazuje směr toho, co je nám blízké a co nikoli. Tímto způsobem jsme schopni rozeznat sami sebe a určit směr vývoje.

Někteří lidé zaměňují lásku s vypočítavostí rozumu, který se snaží skrze okázalost připoutat dané osoby do svého vlivu. Avšak i rozum podléhá lásce vyšší vůle, kde vše vyjde na světlo.

Naše láska může měnit intenzitu v závislosti na tom, jak přijímáme sami sebe, a jak jsme přijímáni druhými. I toto je však nedílnou součástí cesty k splynutí s láskou Božské podstaty kde nedochází k diskriminaci.

Vzor je vhodný pro všechny. Vždy je možnost, být více milován a více milovat. Ne však naučeným strojeným postojem spojeným z obavou, že nebudu přijat. Mám-li být milován  takový jaký jsem, a můžu-li milovat, tak skrze to co mám a co můžu dát.