V proudu - zápisník A5/200

Existuje krásná stará legenda o rabínovi, k němuž přišel žák a zeptal se: „Dříve existovali lidé, kteří viděli Boha tváří v tvář; proč dnes už nejsou?“ Tu mu rabín odpověděl: „Poněvadž se dnes už nikdo nedokáže sklonit tak hluboko.“ Člověk se však musí trochu sklonit, aby načerpal z proudu.

Carl Gustav Jung 1875 - 7961
Říká-li se, že jsem moudrý nebo „vědoucí“, nemohu to akceptovat. Kdosi jednou načerpal z proudu plný klobouk vody. Co to znamená? Nejsem tento proud. Jsem v proudu, ale nic nedělám. Jiní lidé jsou v témž proudu, avšak většinou se jim zdá, jako by je museli dělat sami. Já nedělám nic. Nikdy si nemyslím, že právě já se musím starat o to, aby třešním narostly stopky. Stojím zde v obdivu nad tím co dokáže příroda.

Existuje krásná stará legenda o rabínovi, k němuž přišel žák a zeptal se: „Dříve existovali lidé, kteří viděli Boha tváří v tvář; proč dnes už nejsou?“ Tu mu rabín odpověděl: „Poněvadž se dnes už nikdo nedokáže sklonit tak hluboko.“ Člověk se však musí trochu sklonit, aby načerpal z proudu.

Rozdíl mezi většinou jiných lidí a mnou spočívá v tom, že u mě jsou „přepážky“ průhledné. To je má zvláštnost. U jiných jsou často tak nepropustné, že za nimi nic nevidí, a proto se domnívají, že tam vůbec nic ani není. Vnímám do jisté míry procesy duševního pozadí, a proto mám vnitřní jistotu. Kdo nic nevidí, nemá ani jistotu a nemůže vyvozovat závěry nebo svým vlastním závěrům nedůvěřuje. Nevím, co způsobilo, že jsem sto vnímat proud života. Bylo to asi samo nevědomí. Snad to byly rané sny. Určovaly mou životní cestu od počátku.

Vědění o procesech duševního pozadí utvářelo již časně můj vztah ke světu. Celkem vzato byl tento vztah už od dětství takový, jaký je ještě dnes. Jako dítě jsem se cítil osamělý a jsem takový ještě dnes, neboť vím a musím naznačovat věci o niž jiní zdánlivě nevědí a většinou ani vůbec vědět nechtějí. Osamělost nevzniká tím, že by člověk neměl kolem sebe lidi, nýbrž spíše tím, že jim nemůže sdělit věci, které se mu jeví jako důležité, nebo že je považuje za platné myšlenky, které jiní považují za nepravděpodobné. Osamělost započala se zážitkem mých raných snů a vyvrcholila v době, kdy jsem pracoval na nevědomí. Osamělost však není nutně v protikladu ke společnosti, neboť nikdo nepociťuje společnost více než osamělý jedinec ...