Vůně prázdného pokoje

Ve třech částech se autorka zabývá tím, co ji zaměstnávalo v poslední době jejího života. Smrt maminky, odchod dětí z domova a vnímání důležitosti svého místa ve svém městě. Události, které se přihodí každému dříve či později, komentuje s humorem a věcností. Štěstí je přece schopnost radovat se z toho, co je.

Známá autorka se zamýšlí nad tím, jak trávit volný čas – chvíle, kdy „nemusíme nic a můžeme všechno“. Co a kdy podnikneme? Co a jak zláká naši pozornost? A máme si dělat výčitky, když úplně vypneme, abychom si vyčistili hlavu? Objevit nepospíchání je v mnoha ohledech velmi osvobozující. Nejen pro ty, kdo své povinnosti i práci pro druhé berou zodpovědně a vážně.