Barcelona! Such a beautiful horizon...

Milion a jednu tvář má tohle město, a mě se stejně vždycky jako první vybaví Freddie Mercury a Montserrat Caballé, léto roku 1992 a Olympijské hry. Bylo to jedno z mých prvních setkání s Barcelonou a zanechalo ve mě k ní naprosto nekritickou náklonnost. 

https://www.youtube.com/watch?v=hkskujG0UYc

(nejlepší z nejlepších :-)

Poprvé jsem se procházela po Passeig de Gracia s Gaudího domy Batlló a Milá. 

Před tím prvním jsem stála, pak seděla, pak zase stála...možná několik hodin. Panebože, jak někdo může vymyslet a vytvořit něco tak chaotického a přitom dokonalého? Gaudí! To jméno mi nic neříkalo (je to dávno, dávno, dávno), ale byla to láska na první pohled a na celý život.

Roky jsem pak třídu Gracia měla na dosah ruky, chodila jí od moře k horám a zase zpátky a pokaždé jsem našla něco doposud neobjeveného.

Později jsem se přestěhovala a žila jen několik set metrů nad dalším Gaudího snovým výtvorem, Parque Güell. Chodila jsem tam s knížkou na kafe, a taky s důchodci krmit holuby (tehdy to ještě nebylo zakázané) a přitom z nich "tahat rozumy" - tedy...naslouchat jejich povídání. 

Kousek od chrámu Sagrada Familia, u jižní fasády býval skvělý bar (pak z něj, myslím, udělali Starbucks). Tam jsem sedávala několikrát do týdne a čekávala než se mi "ovečky" (turisté - dlouhá léta jsem po těhle krásách provázela lidi z celého světa) vrátí z prohlídky Gaudího nejznámější stavby.

Po spoustě let se objevili Nestejní a s nimi téma Gaudí. Přiznávám, že největší problém pro mě byl nevtěsnat všechny mé dojmy nastřádané za všechna ta léta do jediného díla najednou. Pořád jsem ubírala a ubírala, osekávala a držela se zpátky...

Výsledkem těžkého boje hojnosti s askezí je tato sukýnka.

Je zavinovací, dvojitá, z jemné gázoviny. Delší spodní vrstva je světlounce zelená, vrchní kratší světle lososová. Kdosi ji přivezl z Indie (kdo ví, možná z Goa?).

Nejprve jsem na vrchní vrstvu speciální perem na textil nakreslila věže Gaudího chrámu Sagrada Familia. Celkem 5 s tím, že prostřední je největší a směrem ke krajům se, stejně jako délka sukýnky, zmenšují. Obrysy jsem pak ještě přetřela štětcem s vodou a dosáhla tak rozpitého, jakoby akvarelového, efektu. Přišlo mi to trochu strohé, tak jsem zavřela oči a zavzpomínala na staré domy v okolí chrámu: okna s dřevěnými žaluzkami, jejichž syté barvy slunko postupně olupuje, malé balkonky sotva na pár truhlíků květin, stovky antén po střechách, malé restaurace, zaplivané bary co nabízejí ten pravý vermut, tapas a ty nejlepší olivy na světě (dnes už z toho zbývá jen málo).

Věže jsem pak dozdobila textilními aplikacemi.

Spodní vrstva je jedna velká mozaika, od světlounce růžové přes fialkovou, zelenou, tyrkysovou až po tmavě modrou. Kousek po kousku jsem ji podlepovala oboustranným vliesofixem a pak k sukni nažehlovala. Vzhledem k umístění i namáhání látky (minimální) bych se vsadila, že budou držet skvěle.

100% bavlna

Délka obvodu 103cm, délka v nejdelším místě 88cm. Na zavazování.

Výrobek se účastní soutěže klubu Nestejní na téma A. Gaudí