Alice stojí v temnu chodby, vysoká, štíhlá, a její šepot doráží k němu
jako mazlivé hlazení. Kerholec náhle stojí u ní a cítí plno vůně. Ruka se
mu bezděky vznese, obejme ji, uchopí vzadu pod tou spoustou vlasů.
Alice stojí ztuha, jako zmrazena; nějakou malou věčnost ji tak drží,
a najednou vzpurná páteř změkne a ona se beze slova přichýlí k němu
a náhle prudce k němu přilne, rukama, ústy, hrudí, vším.

Černá sametová stužka s mašličkou ušitou z matných zlatých korálků a se skleněným kamenem. Možná právě takovou nosila Alice Harweyová, krasojezdkyně z Cirkusu Humberto... možná nám teď navodí tu sladkobolnou, pozlátkově nostalgickou atmosféru, kdy kočovní umělci brázdili svět s koňmi a dřevěnými maringotkami.

Náhrdelník jsem ušila pro soutěž klubu Nestejní na téma Cirkus Humberto.

Ve stejném duchu jsem ušila taky brož: