...znáte ten pocit, když se ráno probudíte do dlaní růží...do něhy magnoliových květů...ten pocit....tím dýchá...moje zasněná a přitom tak živá - Růženka...

Oficiálně se jmenuje Amborssa,  ale tady v atelierku ji nikdo neřekne jinak než Růženka  - je to bytost  vytvořená na mezinárodní výstavu...je velká kolem 80 cm, tvarovatelná podle nálady...vyšívaná perličkami a růženíny, přeněžnou krajkou .... vlásky má z růžových peříček....je spanilá a dětsky otevřená...snad i roztomile náladová...jak už my ženy býváme:)....

Její závoje jsem šila z toho jediného, co mi zbylo po mém tátovi...svého tátu neznám ale nedávno mi maminka dala průhlednou noční růžovou košilku...byla na mnoha místech  řídkoučká....a vyprávěla mi příběh.

O tom jak se s tatínkem poznala...a jak od něj v 18ti dostala dárek....schoval jí ho za oltář v kostele....byla to noční růžová košilka s kytičkama...tak průhledná že se prostě nedala nosit:o))) A tak ležela těch nekonečně dlouhých let než přišla dcerka a ušila z ní pro svojí malou dcerku Růženku závojíčky...

jak zajímavě bude pokračovat tento příběh?...to už máte v rukou vy...