Bílá místa /Z cyklu Krajinou .../

Patří k nejoblíbenějším našim  sochám ..

Když byli Ulrychovi s medalonkem Bílá místa u Macháčků starších podruhé, seděli jsme v drobném májovém deštíku pod okny jejich roubenky a poslouchali jejich povídání a hraní ze starého   tranďáku v našem autíčku a kouskem slyšeli jejich hudbu znít otevřeným oknem a byla to pro nás posvátná chvíle neboť jsme jejich hudbu nějak bytostně potřebovali v té době a dodávala nám klid, mír a naději.

Posílám vám  tuhle OBJEVENOU, vůbec jsem netušila, že ten první medalonek se z Křížovic zachoval a je na něm všechno ještě tak čistě krásné a renesančně starodávné a "dědeček Macháček"  tak mladý a plný sil ... Náš domove milovaný ...