Brány do Otevřena
Věra Kočka

Zaživa odešel jsem do věčnosti,
už nic nehledám
Ve všech časech světa proměnlivosti
sebe nalézám
S láskou v srdci, obyčejným životem
čirost rozsévám
Svobodně v prosté spokojenosti,
už ani jednou rukou netleskám
Ve všech koutech hlubinné myslitelnosti
sebe poznávám
V rozličných vesmírech živoucí neoddělitelnosti
jsem vším, i když nic nemám
Brány do Otevřena, nořící se z mnohosti,
v nekonečno posílám

Dovětek:
netřeba tomu rozumět!

Brány do nekonečna aneb Brány do "Otevřena" - název pro znalce knihy Kámen mudrců od Ankera Larsena

Čakry už jsou tak harmonicky sladěny, že jich ani netřeba. Stále zní ve věčném nekonečnu, spojujíc se v Jediné. I lidská duše je tak vyladěna, že se ve věčnosti rozplývá.

Brány splývající v jednu jedinou nám tak ukazují, že i ony byly jenom hrou.

Splynutí bran v nekonečném prostoru, ve věčnosti. Z Jednoty nelze nic oddělit, žádná lidská duše nebyla nikdy ztracena.