Tentokrát jsem se vypravila do Kocourkova a jak tak šlapu vesnicí, vidím v jednom z oken posmutnělého kocoura. Pozval mě dál , protože podle netěsnících oken dobře věděl, že venku mrzne, až to praští a řekl , že si mám udělat horký čaj. Dovolil mi dát si do něj i med, který dostali až z daleké Plzně a pak mi povídal o tom, jak každý den čeká na bytnou který chodí uklízet do kostela a o tom oplzlém kocourovi, co má okno nahoře. No ale to už je další kapitola :-)

Malba akrylem na smrkovém dřevě.

Přelakováno matem.Zezadu dírka na hřebíček.

18 x 14