Podle nějakého příběhu se starý mudrc zeptal svých žáků:
,,Proč na sebe lidé křičí, když jsou rozzlobení?"
Lidé se zamysleli a odvětili: ,,Ztrácíme klid," řekl kdosi, ,,a proto křičíme.",,Ale proč křičíš, když druhý člověk stojí vedle tebe?" zeptal se stařec. ,,Není možné s ním mluvit potichu? Proč na druhého člověka křičíš, když se zlobíš?"
Lidé mu dali různé odpovědi, ale žádná z nich mudrce neuspokojila.
Nakonec jim vysvětlil: ,,Když jsou dva lidé rozzlobení, jejich srdce se od sebe velmi vzdálí. A tak se snaží tuto vzdálenost překonat a křičí, aby se vzájemně slyšeli. Čím více se zlobíte, o to víc na sebe musíte křičet, abyste se kvůli  velké vzdálenosti slyšeli."
Pak se mudrc zeptal: ,,Co se stane, když se do sebe dva zamilují? Nekřičí, ale mluví spolu mírně. Proč? Jejich srdce jsou si blízká. Vzdálenost mezi nimi je nepatrná."
A moudrý muž pokračoval: ,,Když se zamilují ještě více, co se stane? Nemluví, jen šeptají, protože láska je k sobě ještě přiblížila. A pak ani nemusí šeptat, pouze se na sebe dívají. Tak blízko jsou si dva lidé, když se milují."
Pak dodal: ,,Když se hádáte, nedovolte, aby se vaše srdce od sebe vzdálila, nepronášejte slova, která vás ještě více vzdálí. Jinak nastane chvíle, kdy vzdálenost mezi vámi bude tak velká, že k sobě nenajdete cestu zpět."
( Vlídné příběhy - C.J. Bermejo)