Dávný příběh měl a ještě stále má pro mě zvláštní sílu a kouzlo, proto jsem se jej pokusila i pro Vás aspoň částečně zachytit. Začíná tancem muže a ženy pod velkým starým stromem. Z něj vzlétá pták, jehož let sledujeme. Letí krajinou až ke svatému kopci, možná starému hradisku, místu s energií i výhledem do krajiny a posvátným čistým pramenem. Pták chvíli odpočine, roztáhne křídla a letí dál... Přes hory a údolí až ke skalním rytířům a vědmě, kteří hlídají, bdí nad zeleným údolím harmonie...

Tady zní tóny kytary a zpěv nejmohutněji, zní celým údolím. Zpěv vychází ze zářícího středu uprostřed. Kolem něj se drží za ruce, tančí, smějí se a zpívají lidé staří, mladí i děti.

Nad nimi vše tiše sleduje duše krajiny, kterou můžete spatřit pouze z výšky, z pohledu ptáka. Připomíná velkou ležící dívku. Je porostlá stromy, zelená se na ní tráva a jemně voní květiny...

Poslední z trilogie obrazů - možná pohledů okénkem do časů dávných, inspirovaná skladbou Irský čaj z CD Chvála čaje skladatele, profesora a kytarového mistra Štěpána Raka.  Příběh vrcholí v hudbě i zde v Údolí harmonie s duší krajiny a tancem slunce.