/vzpomínka na V. Havla/

Kéž "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí" ...

Havlíčku, Havle

Jaroslav Hutka

Mají tě v ohrádce, za mříž tě vsadili,andělé z Brixenu, co vzývaj' násilí,   pohádka pro děti, loutkové divadlo,  tahají za nitky, nevyjdou na světlo.

R: A podle litery "paragraf - ša vle"  A teď dumej o právu, Havlíčku, Havle,  A a podle litery "paragraf - šavle"  A teď dumej o právu, Havlíčku, Havle!

Trochus' je popletl, řídil ses zákonem, co platí nad lidmi a také nad pánem, pán se však urazil - jaképak zákony, on přece nejlíp ví, kdo má být poslušný.

Co tě to napadlo, foukat jim do kaše, nejezdils' na koni, cválal jsi na bleše, pan Bach má básníky ve velké vážnosti, jak rád je v erárních komůrkách pohostí.

Vždyť je to nerozum, zkusit se s mocným přít, mohl ses dobře mít, šlo by to zařídit, a při tvých schopnostech pán by tě zaměstnal, stačilo pochopit, stranou bys nezůstal.

Potichu, bez hluku přišli tě navštívit, korektně, zdvořile, nemoh' jsi odepřít: "Hostinské pokoje, mistře, už čekají, oblek si neberte, lepší tam dávají."

V Brixenu na rynku holky si šeptají: "Zavřeli Havlíčka, lidi ho nedají, vždyť uměl hezky říct, nač my jen mysleli, že pěknej mužskej byl, proto ho zavřeli."