Sentimentální výlev: To jsem jednou takhle prohrabovala sterá a zašlé skříňky a vypadlo na mě tohle! Obinadlo staré jako lidstvo samo. Tatíček Masaryk si s ním jistě zavazovat kníry a v Tuzexu pak za něj mí rodiče utratili svůj měsíční příděl bonů. Není to krása? Kam se poděla ta estetická kultura obalového materiálu? Kam jsi utekla, kráso zašlých dní, kam? "Lide, pojďme, ukažme světu skrz tyhle náušnice, že i krabička na obinadlo jde udělat vkusně", myslíc si, rozstříhala jsem ji na kousky, vytvořila tohle a s hrůzou zjistila, že jsouc krabičkou, bývala mi milejší. Chápe mě někdo?