Více ze série 

Mnozí učitelé, rodiče (a ano, i samotní žáci) si stále častěji uvědomují, že známky jsou nepřesné, subjektivní a často více pro samoúčelný a kontraproduktivní efekt než pro skutečný rozvoj. Vždyť co škola, to jiné požadavky. Co učitel, to jiný metr. A co žák, to jiný příběh, který se v té spleti čísel ztrácí.

Já však věřím, že vzdělávání má mít smysl. Ne jen číselnou nálepku. Vidím perspektivu tam, kde se hodnocení stává nástrojem růstu – kde se počítá konkrétnost, bere ohled na individualitu, neutlačuje vnitřní motivace a pocit bezpečí. Neboť i taková „jen“ špatná známka umí nahlodat jistotu (bezpečí), kterou žák potřebuje, aby mohl skutečně postupovat.

Formativní přístup ke vzdělávání nabízí řadu praktik – jednou z nich je sebereflexe. Ve formátu dvou stran A4 (cena je uvedena za obě dohromady) dávám prostor žákovi, aby se nad sebou zamyslel – ne nad tím, kde dělá chyby a musí se podřídit, ale jako nad člověkem v procesu se svými zájmy. V případě zájmu text i barevné ladění upravím podle potřeby.

P.S. Ano, nejednou někdo namítne: „Vždyť známky mohou zůstat, jen k nim přidáme komentář, co zlepšit.“ Fajn. Ale upřímně - pokud to nejdůležitější je v komentáři, k čemu nám je vlastně ta známka? Obzvlášť, když často způsobí více škody než užitku?