Vlahý podzim, zchlazení po horkém létě, po kotníky v zlatém listí, které zvoní jako penízky. Vůně vlhkého mechu. Občas zahlédneme páreček vysoké, omámené láskou a nepozorné k přítomnosti člověka. A pak, je tam ona. Houbička vykukující z načechraného jehličí. Je fuk, jestli bude k večeři, nebo jen potěší oko. Vždy k nám přijde pocit vyvolení, že právě my máme to štěstí, že jsme ji potkali. Jsou roztomilé, pohádkové, jako z jiného světa. Mají rozsáhlou síť "kořínků" pod zemí, ale svými nadzemními částmi nás těší jen velmi krátkou chviličku. 

Tyhle si však můžeme užívat po celý rok. Houbičky z tepané mosazi, s naletovanými drátěnými nožičkami, připevněné hřebíčky ke starému dřívku z habru, které je opalované a kartáčované. Pro efekt jsou houbičky patinované a vyleštěné. Dřívko je dobarvené akrylovými barvami a napuštěné včelím voskem s terpentýnem.

Dřívko má na šířku 9 cm, na výšku 2,5 cm. Podhoubí má šířku 6 cm a výška houbiček je 2 cm.

Na zadní straně je brožový můstek šířky 4 cm, přišroubovaný vruty. (nemám můstek v mědi, proto jsem použila zlatý. Není však vidět.)

K udržení lesku Vám přibalím kousek leštící vaty.