Krásný starý hrneček z doby Rakouska - Uherska, bohužel naprasklý.

Psal se rok 1869, když v Americe Thomas Adams objevil využití chicle jako žvýkací gumy. Na druhé straně zeměkoule zatím zakládá příslušník maďarské šlechty Szalatnay ve Velimi továrnu na výrobu cikorky. Protože ve Velimi nebyl tehdy ještě žádný průmysl a město leželo v oblasti s vhodnými podmínkami z hlediska surovinových zdrojů a levnou pracovní silou, došlo k rychlému rozvoji závodu. V krátké době byla velimská Cikorka známa v celém tehdejším Rakousko-Uhersku. Růst závodu neušel pozornosti císařského rady židovského původu, českého průmyslníka a majitele továrny na cikorii v Lenešicích u Loun Adolpha Glasera z Prahy.

Ten také v roce 1892 koupil továrnu ve Velimi a ihned započal s rozšiřováním závodu s následným rozšířením sortimentu cukrovinek. V roce 1906 poslal pan Glaser svého důvěrníka do Ameriky, kde již byla v plném proudu výroba žvýkací gumy, aby vyzvěděl způsob výroby. Podařilo se mu to takřka špionážním způsobem. Dal se najmout do největší továrny na žvýkací gumu nejdříve jako nosič beden na dvoře, později se dostal do výroby a když se mu podařilo vše okoukat, zase zmizel. Přivezl kompletní technologii a pan Glaser již v roce 1910 začal novinku vyrábět, a to pod názvem Rici s příchutěmi Nektar a Rose. Obalovaná v cukrové moučce se zprvu skládala do plechových krabiček nebalená. Bylo to něco nového a zpočátku byl odbyt velký, guma se dodávala do celého tehdejšího Rakouska-Uherska. Jakost žvýkací gumy byla od americké k nerozeznání. Později výroba vázla a byla zastavena v roce 1912. Nejvíce prý vadilo, že se to nemohlo celé sníst, že se to pouze žvýká a potom vyplivne, což je škoda. Nově se začala žvýkačka vyrábět v roce 1925 s ručním balením do obalů. Za krátkou dobu, již v roce 1926 byla výroba žvýkaček ve Velimi zastavena.

Fotografie jsou foceny při umělém osvětlení a jejich barevnost se může mírně lišit v závislosti na nastavení Vašeho monitoru.