Kočka se tu protahuje do oblouku, zády k zemi, hlavou dolů. Stromy stojí tiše a dívají se. Nic ji neruší. Všechno má čas.

Motiv působí klidně a hravě zároveň. Kočka není ve středu pozornosti proto, že by něco dělala – ale proto, že si dovoluje nic nespěchat. Ten moment mezi spánkem a pohybem, mezi leností a rozhodnutím vstát.

Barevnost je tlumená, zemitá, s jemným přechodem do světla. Stékající glazura připomíná ranní mlhu nebo déšť, který právě skončil. Hrnek má v sobě měkkost a lehký humor – nenápadný, ale přesný.