Kočka se protahuje, záda v oblouku, ocas vysoko.

Stromy stojí tiše a dívají se.

Nic se neřeší.

Tělo ví, co má dělat, dřív než hlava začne mluvit.

Je to pohyb mezi spánkem a bděním.

Mezi „ještě ne“ a „už jo“.

Motiv působí lehce hravě, ale klidně. Kočka není lovec ani mazlíček – je to bytost ve svém vlastním rytmu. Krajina kolem je zjednodušená, jemná, s teplými tóny země a mlčenlivými stromy, které dávají prostoru rám, ne pravidla.

Glazura se dole sbírá a ztmavuje, nahoře se rozplývá do světla. Hrnek působí měkce, přívětivě, trochu líně – v tom nejlepším smyslu slova. Ideální na pomalé ráno nebo chvíli, kdy si dovolíš nic nedělat správně.