Liška kráčí krajinou, hlavu lehce zvednutou, jako by něco ucítila. Stromy stojí kolem ní rozhozené, žádná cesta není daná. Všechno je otevřené.

Motiv působí klidně a bděle zároveň. Liška tu není symbolem chytrosti ani pohádky – spíš vnitřního kompasu. Ví, kam jde, i když to není vidět. Nezastavuje se, ale ani nespěchá.

Barevnost je světlá, jemně jarní, s přechody zelení a tepla. Stékající glazura vytváří pocit pohybu v krajině, jako by se země lehce vlnila pod nohama. Hrnek působí tichým optimismem a otevřeným prostorem.