Jóga je přítomnost. Tak to je. To je to jediné, co musíte na úvod vědět. 

Upřímně řečeno, je toho mnohem více, ale samotnou větou jóga je přítomnost je celá tato disciplína vtěsnaná do tří slov.

Problém je, že přítomnost jako koncept je velmi těžké uvést do našich každodenních životů. Zkoušeli jste někdy žít v jednom okamžiku, právě teď a právě tady, a to bez jakéhokoliv rozptylování nebo myšlenek prohánějících se hlavou? Je to těžké. Právě proto muž jménem Pataňdžali, který žil ve 2. stol. př. n. let., napsal jako návod k józe svůj text Jógasútry. Jednou z jeho 196 súter je tato: „Jóga je přítomnost.“ To je ovšem jen začátek jeho učení. 

Pataňdžali, který je pokládán za zakladatele filozofie jógy, ji definuje jako „schopnost přestat se sebeurčovat skrze svou mysl“ – jinými slovy, schopnost žít v přítomnosti. Doslovný překlad slova jóga je jednota či splynutí, případně spojení. Moderní jogíni to překládají jako jednota mysli, ducha a těla. Proto si většina z nás, když se řekne jóga, vzpomene na pozici psa hlavou dolů nebo na dobře vypadající balanční pozice. Velká spousta práce, kterou děláme na podložce, ve fyzickém praktikování jógy, je určena k tomu, aby zapůsobila na náš duševní stav.

Například jsme-li v určité pozici a propracujeme se přes nějaké to nepohodlné pnutí ve stehnech nebo pažích, naučíme se vypořádávat s bolestí, která přichází s těžkými časy našich životů. Fyzické zdraví pomáhá duševnímu, a naopak – a tudíž jedno nemůže existovat bez druhého. Proto máme jógu.