V čase mého dětství babička po ránu vařila cikorku. Pro mladší generaci : náhražka kávy z kořene čekanky. Všechny babičky v okolních domech vařily kávu z úplně stejné cikorky, byla jediná na trhu, ale v každé domácnosti tato káva chutnala úplně jinak. Já jsem ji dostávala zalitou našlehaným mlékem a protože jsem bývala moc hodná (chacha), tak mi mléko před našleháním přecedili, aby tam nebyly kůžičky ze smetany. Nicméně, dnes si myslím, že to bylo hlavně proto, abych to vůbec vypila. Dnes piju preso, kávu se smetanou a občas kapučíno. A vždy, když usrknu první doušek našlehané pěny, vzpomenu na cikorku s mlékem, ze kterého mi babička s láskou odstraňovala kůžičky.

Náramek kapučíno je ušit z rokajlu barvy rezavěhnědé a průsvitné s nádechem stejného odstínu rezavěhnědé. Inspirací mi byl můj oblíbený odlehčený ootheca cuff, ke kerému se stále vracím, právě dopitý hrnek kávy s mlékem a vzpomínka. Náramek jsem šila silonovým vlascem Raptor z místních rybářských potřeb, zapínání je zasouvací pružinové, stříbrné barvy. Délka náramku cca 18.5 cm, šířka 3 cm.

Při šití mi dělali společnost kocour a kočička. Z kapučína je zajímá právě jen ta mléčná složka, nejlépe smetana, po které se můžou utlouct.