Můj dědeček uměl asi tak šest jazyků, vzal si Francouzku, rád cestoval... a říkával o sobě, že není vlastenec. K české povaze byl dosti kritický a pohled na neslavná období našich dějin ho naplňoval skepsí. "Ale zase musím říct," říkával, "že když  odněkud přijíždím a vidím takový ty český zvlněný kopečky... tak to jo, to se mi líbí..."

Oválná vyšívaná brož "Kde domov můj..." se vzpomínkou na dědečkův jihočeský rodný kraj.