Jsou chvíle, kdy slova ustoupí
a svět začne šeptat v jazyce, kterému nerozumíš.
Jen se díváš a žasneš nad přítomností.

Promlouvá v barvách, které nepoutají pozornost, ale hladí zevnitř.
V liniích, které nikam nesměřují — jen jsou.

To ticho není prázdné.
Je plné všeho, co chceš.
Všeho, co můžeš.
Všeho, co musíš.

Stačí chvíli zůstat a naslouchat —
uslyšíš, co jinak zaniká.

Je jako krajina ve chvíli, kdy se zvedá vítr,
ale ještě nestihl nic říct.