Akryl na plátně, 90*90 cm, lakováno

Na motivy:

KŘEHKOST

Magdalena Vostrá

Jsem žena a ponížená

Jsem žena, a tížena 

Křehká duše,

Kdo mě tíží,

Ať jde do kvítí.

Ať přestane mě snižovat,

Kdo mnou ženou pohrdá

Jsem žena,

byť křehká,

Jsem žena,

Která ale dýchá

Jsem ženou a to křehkou

Jsem ženou, budeš-li mě štvát, praštím tě kabelkou!

...

Já, to jsem já,

Ne můj host

A ano, někdy mám dost.

Jsem křehká, a v mém těle je kost

Jsem v pevném těle

Ale někdy mám zlost.

Jsem člověk a jdu kam musím- přiznávám, někdy nadmíru slýchávám

Někdy až příliš nosím-musím?

Když už mám dost

Cítím se jak nezvaný host

Host ve svém těle,

Jdete všichni-tam, skvěle.

Když dochází síly, na rukách vylezlé žíly

Všichni jak něco by chtěli,

Jenže já ještě nejsem v cíli.

Jsem žena a né most

Jsem žena, maso a kost

Jsem žena né jen chvost

ano cítím křehkost

Křehkost- může být pevná dost

Křehkost- v přátelství dobrý most

Křehkost- v mém těle víc než kost

....

Jsem

Jsem žena

Jemná, vnímavá

Emocemi zmítaná

Dost plačtivá

S druhými prožívám

Jsem cíťa, ale je ve mně kost,

Takže né vše, ale snesu dost.

Jsem žena a toto má křehkost.

....

Křehkost

Je ve mně jak most

Než ji přijmu,

Prohrávám

Do tvrdých stěn bourávám

Jak ji přijmu, usadím, v sobě si ji rozložím

Je mi darem nádherným

Učí mě být pozorným

Nejen k světu, okolí, ale hlavně ke mně, mému vědomí.

...

Je to má zlost a nebo mám dost

Jsem vyčerpaná, či nemožně slabá

Je to dar, nebo ve mně svár

Sním a přeji si

Jen musím pospíšit si

Ženou mě vpřed, abych na místě byla hned

Jenže já jsem ženou a to křehkou.

......................

Jde na mě zlost,

Už mam fakt dost

Šéf na mě křičí,

A já jsem v křeči

Stihnout co musím, hněv v sobě dusím

Nestíhám,

Okolí nevnímám

Běžím na sraz

A v tom náraz

ležím na zemi

Kotník vyhozený

Ležím

Brečím

K Bohu křičím

Ptám se

Vzdychám

Už nepospíchám

Pomalu vstávám

Kulhám

Kým sem já se rozpomínám

Jsem ženou,

Křehkou, něhou opředenou,

Ne pro stres a shon

Zamýšlenou.

...

Ubíhá čas

Šedne mi vlas

U hrnku s kávou,

Přemítám, že jsem starou

Nejsem stařena,

Ale ani mamina

Stará dost na mimina

Jenže nemam/nechci ženicha

Chachacha

Nebo 

co co cooo?

Pro druhé jsem snící panou,

Ta co sní,

Ale neprovdanou

Prý jen jdu, 

Ale nedojdu

Prý jsem, ale nežijem

Ne.

Ne?

Ne!

....

V ranním tichu,

Sedím si tu,

Horký čaj hřeje mě

Je mi tak mizerně

Plamínek svíčky

Poutá mé oči

Chtěla bych Bohu říci,

Ale jen mlčím

Je ticho, je zima, pláču

Přemýšlím, jak jen dnes začnu