My se ženeme do času, který je věčný, a pátráme v něm po Pravdě.
Čas klidně stojí. Zůstává týž dnes, včera i za tisíc let!
Jen formy se mění. Noříme se do času, čerpáme z klína jeho záznamů,
obohacujeme své vědění ve sbírkách času! Neboť nic se mu neztratilo,
všechno uchoval. Nezměnil se, protože je věčný. Také ty, ó člověče,
jsi vždy jen týž, nechť se jevíš mladíkem nebo starcem! Zůstáváš tím,
kterým jsi! Necítil jsi to již sám? Nepozoruješ zřetelný rozdíl mezi formou
a svým „já“? Mezi tělem, které je podrobeno změnám, a tebou, duchem,
který jest věčný?
Ve Světle Pravdy