,,Na letním kursu jógínů před pětadvaceti lety jsem měl s sebou gong a vždy dopoledne jsme se zájemci chodili poslouchat hudbu stromů, potoka a gongu do nedalekého hájku. Někteří ale museli zůstat 'doma' a pomáhat kuchařům se škrábáním brambor. A reptali, že by taky chtěli poslouchat gong. Tak jsem vrazil gong jednomu rejpalovi, ať si jde hrát, a oznámil, že já budu se skupinou dobrovolníků posvátně škrábat brambory. Každý z nás pak vzal do ruky bramboru, posvátně přiložil posvátnou škrabku, dokonalým pomalým pohybem oloupal první slupku, pootočil bramboru, souběžně vychutnával oblost a dokonalost tvaru, dotek oškrábané brambory a slupky, rozdíl vlhkosti vnímaný dlaní a prsty, odkrojil další slupku a další, pootočil bramboru horním koncem, kratšími a jinak znělými pohyby oloupal vrch a poté i spodek, a pokud tam byla očka, tak přiložil, stále velmi posvátně, špičku škrabky a  půlkruhovým pohybem očko vyloupl, naposledy bramboru zkontroloval, natáhl ruku nad hrnec s křišťálově čistou vodou a žbluňk, nechal tu dokonalost posvátně dopadnout. Druhý den chtěli všichni škrábat brambory, protože ti, kteří si je takto posvátně oškrábali, měli téměř mystické zážitky, o kterých samozřejmě vyprávěli svým kolegům."

V. Marek: Zen pro každého

Ve formátu vhodném k posílání s linkami na zadní straně.