Libuše

Olej na plátně 

40x60cm, s rámem 45x65cmm, lakováno matným závěrečným lakem

Kdo by neznal kněžnu Libuši, jednu z dcer Krokových, kterak v jasnovidecké euforii pronáší ona bájná slova: „Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká!“ Problém je v tom, že dívka na obraze vůbec není kněžna a dokonce se ani nejmenuje Libuše. Ve staročeštině totiž jméno Libuše vůbec neexistovalo. Slovo libuše tehdy znamenalo libá, tj. milá dívka, popř. také milenka. Teprve později se začalo používat jako jméno, podobně jako např. Miluše.

Takže dívka není Libuše, nýbrž libuše. A neprorokuje žádné město (tehdejší pračeši neměli vůbec představu, co to je město), ale nejspíš oznamuje mužstvu, že oběd se dneska zrovna moc nevyvedl, maso je příliš tvrdé, knedlíky rozvařené a omáčka se poněkud zdrcla. Ale protože je to libuše, tedy dívka všeobecně oblíbená, vojsko jí to určitě rádo odpustí a bude doufat, že jednou se to nakonec musí povést.

O kněžně Libuši, známé ze Starých pověstí českých, se poprvé zmiňuje Kosmas ve své Kronice české. Celý ten pověstný rodokmen, který Kosmas popisuje, vznikl na základě jakéhosi papíru, či pergamenu, na kterém bylo kostrbatým písmem, bez interpunkce a rozlišení velkých a malých písmen napsáno: krok’ kazi (tetha) libu ssa przemysl nezamysl mnata voj’n u’ni zla kr’z my s‘ neklan (am) gosti vit … Zřejmě tady bylo přání otcem  myšlenky, protože se tam objevuje slovo przemysl, což evokuje jméno Přemysl a nebyla by to nádhera objevit rodokmen dynastie Přemyslovců? Co když jsou všechna ta slova jména? Tato teorie byla nakonec uplatněna a kultivovanější část českého národa tenhle rodokmen (nebo aspoň jeho začátek) zná.

Možná je to ale obráceně. Co když ta řada slov nejsou jména ale slova souvislého textu? Ano, poněkud kostrbatého, ale je to jeden z prvních česky psaných textů (i Kosmas svou kroniku psal latinsky): Krok kazí tě ta libuša, přemýšlet… Tedy volněji přeloženo: Pokud ti milá dívka zkříží cestu, přemýšlej… Podle další z teorií jde o část poselství Čechů Frankům a praví se zde: „Zastav své kroky, Tetha (oslovení tehdejšího vůdce Franků) a raději přemýšlej, nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme.“ Rozhodně to ještě stojí za další zkoumání.

Ostatně celá teorie knížete Kroka a jeho tří dcer a dalších po sobě následujících vladařů je značně přitažená za vlasy. Stejně, jako třeba Přemysl Oráč, Libušin manžel.

Stadice, malá obec u Teplic, se pyšní, že odtud Přemysl pochází. Nesmysl (nebo raději nezamysl?). Dnes je to sice hodinu jízdy autem po dálnici, ale v předminulém tisíciletí to musel být i na rychlém koni více než den kostrbaté cesty. Pro kněžnu docela štrapáce kvůli polnohospodáři, ne? Nemluvě o tom, že tenkrát tyhle Stadice vůbec ještě neexistovaly.

O skutečném původu Přemyslovského rodu je opět několik teorií. V podstatě celá tahle historie je pouze teoretická. Takže přestaňme teoretizovat a držme se raději toho, co je na obraze. Je to prostě nějaká ženská s odhalenými ňadry, kolem pár starých vousatých páprdů a celé se to jmenuje „Libuše“.