Jsem vážně střelená.

Manžel ze mne šílel.

Takového dřeva nasyslit a bránit před kamny umí doma málokdo. 

Každičke větvičky mi je líto promarnit.

"Z této mohou být korálky, z této lžička, z tamte madlo na košík, t e další štětec, prkénko na malé domácí klobásy či bylinky.." 

Soused v Dalmacii kácel staré mandloně. V některých se už zabydlely larvy, které měnily trouchnivé dřevo na nádhernou černozem.

Dalmatinci toto krásné dřevo pálí v zimě v kamnech, protože je těžké a výhřevné. U nás víc na, severu je atraktivní, půvabné a má nádych dálek, dovolené a tepla.

Mandloňové dřevo vzdáleně připomíná naší švestku. Je trochu víc do medova a má krásnou texturu.

Větší ručně vyrezávaná lžička z větvičky, kterou poznamenal i broučci pod kůrou.

Vznikl tak malinký reliéf - přírodní nahodilý vzor.

Dírku jsem jednoduše zalila troškou pryskyřice s foto pigmentem... Možná tak uvidíte vnoci malou svítící tečku, jako by na lžičce seděla v temnu malá světluška. Nic okazalého, nápadného..

Použijte ji třeba na med.

Vznikala v zimě v Dalmácii, kde jsem si 3 roky sáhla teměř na dno, kdy se nedalo ve starém kamenném vápencovém domě z r. 1888 sedět jinde než u kamen a ruce mi šíleně křehly. Všude jinde bylo 10 °C ?. Spalo se pod těžkou dekou, ve svetru a někdy i s čepicí?. 

Vznikla bez použití elektřiny jen s řezbářským nožíkem a omezeným počtem dlátek. Tedy trvala déle, než tvůrcům, co tvoří "na čas" ...

Vznikala intuitivně a nahodile, tak jako kdysi. Prostě věrnost ZENU 

Ošetřeno mandlovým a lněným olejem.

DÉLKA 26 cm