Krásná dózička z malachitového skla Jade, v prvotřídním stavu, bez oťuků se vždycky na něco může hodit. Třeba jen pro potěšení z krásné věci, kterou dokazali dělat čeští mistři skláři. Rozměry 10x6cm.

Dóza z malachitového skla - zelené sklo zvané jade. Většinou se jedná o výrobky z kolekce vyráběné od třicátých let dvacátého století pod jménem Ingrid. Kolekce se ve své době stala jabloneckým fenoménem. 
Ingrid se narodila v roce 1930 sklářskému podnikateli Henry Güntheru Schlevogtovi (1904 - 1984) a jeho ženě Charlotte, rozené Hoffmannové (1903 - 1930). Firma Curt Schlevogt, kterou Henry řídil, dosáhla mezinárodního úspěchu díky skleněné kolekci, která byla poprvé představena na lipském jarním veletrhu v roce 1934. Nazvána byla právě po malé Ingrid. Brzy po svém uvedení na trh se kolekce stala světově oblíbenou, nejvíce pak v USA. Její úspěch byl založen na vynikajícím designu za rozumnou cenu, která byla umožněna lisováním do kovových forem. Přesto měly výrobky luxusní charakter, který jim dodávalo pečlivé ruční broušení a citlivé dokončení (leptání, matování, leštění, kombinace s kovy). Návrhy výrobků tvořili z velké míry renomovaní výtvarníci domácí i zahraniční (např. Vally Wieselthier či z domácích Artur Plewa), kteří za majitelem přijížděli i do Jablonce. Průčelí Schlevogtova domu v Liberecké ulici 20 (dnes lékárna) zdobila vlajka USA, neboť Henry byl hrdý na svoje americké občanství, které získal ve dvacátých letech během pobytu v USA.
Henry kolekci Ingrid neustále rozvíjel, až obsahovala začátkem čtyřicátých let přes tisíc vzorů. Podle odborníků se jednalo o ojedinělý fenomén, protože tak širokou spoluprací s významnými výtvarníky se nemohl pochlubit žádný československý sklářský podnik. Firma fungovala i během války.
Ingrid Schlevogt s dědečkem Curtem, obrázek se otevře v novém okněPo válce lidový soud odsoudil Henryho na základě smyšleného obvinění na pět let nucených prací. Po třech letech byl rozsudek prohlášen za neplatný a Schlevogt byl v létě 1948 vypovězen do Rakouska. Ještě téhož roku na podzim odešel do Francie, kde uplatnil své sklářské zkušenosti v krachující sklárně v Normandii. Později založil svou vlastní sklárnu, která se časem přeorientovala z výroby na dovoz sklářských produktů do Francie a patřila mezi nejvýznamnější v oboru. Obnovit kolekci Ingrid v zahraničí se mu ale již nepodařilo.