Melancholie není jen smutek.

Je to tiché místo uvnitř nás, kde zůstávají vzpomínky, nevyřčená slova a emoce, které čas nedokázal úplně odnést.

V tomto obraze se prolínají barvy, struktury a knoflíky – malé připomínky lidských příběhů. Každý knoflík může představovat jeden okamžik, jedno rozhodnutí, jedno „co kdyby“. Některé jsou výrazné, jiné téměř ztracené v temnotě.

Červená vnáší do melancholie život a bolest, modrá klid a vzdálenost a černá prostor pro to, co zůstává nevyslovené.

Melancholie je obraz o tom, že i smutek může být krásný. A že i rozbité vzpomínky mohou vytvořit něco nového.