Velryba se tu nevynořuje dramaticky – spíš klouže krajinou, která není úplně moře a není úplně země. Trávy přechází v vlny, vzduch v hloubku. A nad tím vším letí pták, lehký, skoro mimo děj… ale přítomný.

Motiv působí snově, jako vzpomínka na něco, co se nestalo, ale klidně mohlo. Velryba je klidná, neobrovská, spíš laskavá. Pták nad ní není kontrast – je pokračování. Dvě roviny světa, které se na okamžik potkaly.

Barevnost je jemná, mořsky modrá se rozpíjí do teplých pískových tónů. Glazura dole stéká jako voda, nahoře se ztišuje do mlhy. Hrnek má v sobě prostor – takový, co dýchá