Mezi ocelí a nebem

Ocelová konstrukce mostu se zvedá proti obloze a její linie vedou přes Dunaj z Ostřihomi ke slovenskému břehu. Most, který dnes oba břehy spojuje, má za sebou dlouhé období, kdy tomu tak nebylo.

Tenhle most mě nezaujal jen svou konstrukcí. Za války byl zničen a dlouhá desetiletí zůstával mezi oběma břehy přerušený. Přesto řeka lidi úplně nerozdělila – k příběhu místa patří i vzpomínky na dobu, kdy spolu lidé z protějších břehů komunikovali přes vodu.

A mám k němu ještě jednu osobní nit. Můj děda vzpomínal, jak se během vojenského cvičení v této oblasti šel na zničený most podívat. O mnoho let později jsem po obnoveném mostě přešla já. A letos jsme mu z Ostřihomi poslali pohlednici – s mostem, který už zase oba břehy spojuje. V roce, kdy oslavil 100 let.

A tak pro mě tahle fotografie není jen o oceli, světle a architektuře. Je i o čase, paměti a spojení mezi lidmi.